pátek 12. září 2014

NARS creamy concealer v odstínu Chantilly

Milé čtenářky,

jak víte, mým nejoblíbenějším korektorem na oční okolí je Healthy mix od Bourjois. Chtěla jsem ale vyzkoušet jiný korektor (Healthy mix totiž přestali vyrábět :-/), a rozhodla jsem se sáhnout rovnou po jednom z nejslavnějších a nejoslavovanějších. Dovezla mi ho z Londýna za dobrou cenu stvořitelka blogu 50shadesofanna, vyšel mě na cca 500 Kč. No a jak na mě zapůsobil po čtyřech měsících používání?



Balení: To je naprosto klasické, minimalistické a elegantní, nemám co vytknout.

Odstín: Je opravdu krásně světlý, světlejší korektor jsem snad ještě neviděla :). Naprosto mi vyhovuje a pěkně sedí k mé pleti (jak uvidíte na fotce dále).



Výdrž: Tady bohužel nastává problém. Deset minut po nalíčení vypadá korektor dokonale, ale postupně se velmi výrazně sráží do vrásek a nedokonalosti spíše zvýrazňuje a zdá se mi, že trochu vysušuje pokožku pod očima. Zkoušela jsem pod něj dávat bázi pod makeup, různé krémy, žádný krém, dávala jsem jej málo, více, nanášela jsem jej prsty, štětcem, zkoušela jsem jej naťupávat, rozmazávat, nanášet štětcem i prsty.... Zkrátka, vyzkoušela jsem vše, ale s výsledkem stále nejsem spokojená. Je na mě asi moc "suchý" a pigmentovaný, tak moc nevím, co s ním. Nemáte nějaký osvědčený způsob, jak jej nanášet tak, aby vydržel?

Krytí: Krytí je bezchybné, níže jej můžete vidět v akci na krásném pupínku, který mi vyrašil coby průvodní jev aktuálního nachlazení/nemoci. Můžete si užít část mého nemocného obličeje :).



Bez ničeho

NARS v akci
Závěrem tedy nevím, zda vám tento korektor doporučit. Na vyzkoušení je dost drahý, já jsem si podle recenzí byla téměř jistá, že mi bude vyhovovat, a úplně stoprocentní to není. Přesvědčila mě hlavně černá moora, kliknutím na odkaz si můžete o tomto korektoru přečíst zase z jiného úhlu pohledu. Pod oči jej používat nemůžu, na pupínky je samozřejmě úžasný, ale těch zas tolik nemívám. Pokud by o něj měla některá z vás zájem, asi bych neměla problém ho poslat dál ;-) (zbývá asi 70-80 % obsahu).

Co vy a NARS, máte s touto značkou nějaké zkušenosti?

úterý 2. září 2014

Jeden den

Milé čtenářky, dnes bych Vám ráda doporučila knihu, která se výborně hodí do tohoto pošmourně anglického počasí. Ona se vlastně hodí do jakéhokoli počasí. Takže se pohodlně usaďte a nechte se nalákat na příběh Emmy a Dextera. Tito dva mladí lidé spolu stráví noc 15. července 1988, na den sv. Swithina, u příležitosti ukončení vysoké školy. Jednotlivé kapitoly románu sledují události odehrávající se v následujících dnech sv. Swithina v dalších letech. Emma a Dexter se potkávají, scházejí a rozcházejí, jsou většinou navzájem spíše svědky než aktivními činiteli v životě toho druhého, ale pořád tak nějak ví, že jejich vztah je něco víc než přátelství. Trvá jim ale poměrně dlouho, než seberou odvahu to sami sobě přiznat. Originální struktura románu umožňuje čtenáři si mnoho domýšlet, Nicholls umí geniálně v několika větách vystihnout pocity, rozhodnutí a činy, které Emma a Dexter prožili v době, kdy je čtenář "neviděl". Emma je velmi inteligentní a zodpovědná mladá žena snící o kariéře spisovatelky, Dexter je typický floutek, který se o nic nemusel nikdy příliš starat. Přesto se ti dva do sebe určitým způsobem zamilují a všechny své pozdější vztahy přirovnávají k tomu, jak by to asi vypadalo, kdyby se bývali dali dohromady už tehdy v roce 1988. Je poměrně těžké hodnotit knihu o vztahu dvou lidí a nepoužívat klišé, ale věřte, že příběh Dextera a Emmy je vcelku klišé prostý. Osobně mě nejvíce zaujalo to, jak přesně dokázal David Nicholls vystihnout pocity mladé a stále dospívající Emmy, ten člověk snad někdy musel být holka, jinak to není možné :-). Co ještě říci k Jednomu dni? Na pravou lásku stojí za to si počkat. Ne všechna bolestivá životní rozhodnutí jdou napravit a skoro vždycky někoho zraníme. I naprosto nezodpovědného a v podstatě nesnesitelně namyšleného hrdinu jako je Dexter si můžete zamilovat. Každý den a každá chvíle, kterou strávíme s někým, koho milujeme, stojí za to. Nevíme, nakolik můžeme ovlivnit náš osud, ale vždy stojí za to to alespoň zkusit.

Takže, až bude zase pršet (a ono bude), zalezte si pod deku s čajem, něčím dobrým, co pohladí po duši a touto skvělou knížkou. Já se už teď těším, až si ji přečtu znova a troufám si říci, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem v posledních letech četla.

P. S. Podle tohoto románu byl natočen i film, který jsem viděla dříve, než jsem četla knihu (obvykle a raději to dělám naopak). A ačkoli je velmi dobrý, celou atmosféru knihy zachytit nedokáže, takže vám radím, přečtěte si nejdříve knihu.

Pokud jste tuto knihu už četly, napište mi prosím, jak se vám líbila. A co čtete v tomto pochmurném počasí vy?