Jeden den

Milé čtenářky, dnes bych Vám ráda doporučila knihu, která se výborně hodí do tohoto pošmourně anglického počasí. Ona se vlastně hodí do jakéhokoli počasí. Takže se pohodlně usaďte a nechte se nalákat na příběh Emmy a Dextera. Tito dva mladí lidé spolu stráví noc 15. července 1988, na den sv. Swithina, u příležitosti ukončení vysoké školy. Jednotlivé kapitoly románu sledují události odehrávající se v následujících dnech sv. Swithina v dalších letech. Emma a Dexter se potkávají, scházejí a rozcházejí, jsou většinou navzájem spíše svědky než aktivními činiteli v životě toho druhého, ale pořád tak nějak ví, že jejich vztah je něco víc než přátelství. Trvá jim ale poměrně dlouho, než seberou odvahu to sami sobě přiznat. Originální struktura románu umožňuje čtenáři si mnoho domýšlet, Nicholls umí geniálně v několika větách vystihnout pocity, rozhodnutí a činy, které Emma a Dexter prožili v době, kdy je čtenář "neviděl". Emma je velmi inteligentní a zodpovědná mladá žena snící o kariéře spisovatelky, Dexter je typický floutek, který se o nic nemusel nikdy příliš starat. Přesto se ti dva do sebe určitým způsobem zamilují a všechny své pozdější vztahy přirovnávají k tomu, jak by to asi vypadalo, kdyby se bývali dali dohromady už tehdy v roce 1988. Je poměrně těžké hodnotit knihu o vztahu dvou lidí a nepoužívat klišé, ale věřte, že příběh Dextera a Emmy je vcelku klišé prostý. Osobně mě nejvíce zaujalo to, jak přesně dokázal David Nicholls vystihnout pocity mladé a stále dospívající Emmy, ten člověk snad někdy musel být holka, jinak to není možné :-). Co ještě říci k Jednomu dni? Na pravou lásku stojí za to si počkat. Ne všechna bolestivá životní rozhodnutí jdou napravit a skoro vždycky někoho zraníme. I naprosto nezodpovědného a v podstatě nesnesitelně namyšleného hrdinu jako je Dexter si můžete zamilovat. Každý den a každá chvíle, kterou strávíme s někým, koho milujeme, stojí za to. Nevíme, nakolik můžeme ovlivnit náš osud, ale vždy stojí za to to alespoň zkusit.

Takže, až bude zase pršet (a ono bude), zalezte si pod deku s čajem, něčím dobrým, co pohladí po duši a touto skvělou knížkou. Já se už teď těším, až si ji přečtu znova a troufám si říci, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem v posledních letech četla.

P. S. Podle tohoto románu byl natočen i film, který jsem viděla dříve, než jsem četla knihu (obvykle a raději to dělám naopak). A ačkoli je velmi dobrý, celou atmosféru knihy zachytit nedokáže, takže vám radím, přečtěte si nejdříve knihu.

Pokud jste tuto knihu už četly, napište mi prosím, jak se vám líbila. A co čtete v tomto pochmurném počasí vy?