Milé čtenářky,
úspěšně jsem přežila Ameriku a přináším Vám reportáž z cesty, dnes to bude všeobecné info, dojmy a trasy, které jsme zvládli :-). Vyrazili jsme 12. září a vrátili jsme se včera. Bylo nás pět, já, přítel, jeho otec a dva bratři. Základní stanoviště jsme měli v New Jersey, ve městě Elizabeth, kde bydlí přítelova teta. První dva dny jsme strávili v New Yorku, kam jsme dojížděli (cca tři hodiny tam a zpátky autobusem, vlakem a ještě jedním vlakem). V sobotu 15. 9. jsme vyrazili na Niagarské vodopády (v již výše zmíněném složení - já a čtyři chlapi :), půjčeným autem a přespali jsme v motelu - moje rpvní noc v americkém motelu! Pokoj jsme měli celkem malý, ale nějak jsme se tam poskládali. Podívali jsme se na večerní Niagáru, a druhý den jsme tam strávili celé dopoledne, lodičkou jsme jeli až pod vodopád, no zážitek to byl hezký a tak trochu vlhký, i navzdory vyfasovaným pláštěnkám :-). Odpoledne jsme měli s přítelem naplánovaný odjezd za mou tetou do Toronta, lístky na Greyhound bus jsme měli už dávno koupené, vytisknuté, místo odjezdu vyhledané, zdánlivě žádný problém. Když jsme ale dojeli na údajné odjezdové místo, dozvěděli jsme se, že odtamtud žádný Greyhound nejezdí, poslali nás jinam, ale ani to nebylo to správné místo, no a autobus nám mezitím vesele ujel. Volala jsem tetě, co se stalo, a ta mi řekla, že nám ten autobus měl jet z Niagarského letiště, nu, to tak nějak zapomněli na lístcích napsat. Nakonec jsme se domluvily, že pro nás přijede na kanadskou stranu, takže jsme s přítelem pěšky přešli po Rainbow bridge, pokochali se výhledem na vodopády z jiného úhlu a nakonec jsme si je užili jak z americké, tak z kanadské strany. Byl to nádherný den, teplo, celou dobu nám počasí velmi přálo. Takže žádný stres, a nakonec to bylo lepší, než kdybychom jeli autobusem. Následující tři dny jsme strávili u mé tety na předměstí Toronta, a do Toronta jsme každý den dojížděli, prošli jsme si centrum, nejvíc se nám líbil Harbour front - přístav. Ve středu 19. září jsme se vrátili Greyhoundem (tentokrát už jsme stoprocentně věděli, odkud z Toronta jede) přes noc do New Jersey, čtvrtek jsme opět strávili v New Yorku a v pátek jsme vyrazili na další cestu. Zde přikládám mapu první části:
Naše dalši putování vedlo z New Jersey do Philadelphie, Washingtonu a Gettysburgu. Tentokrát jsme jeli ještě s přítelovým strýcem, který nám dělal průvodce (tudíž nás bylo šest a měli jsme půjčené jiné, větší auto). Bydleli jsme každou noc v jiném motelu, všechny byly krásné, ve všech jsme měli v ceně i snídani, takže jsme si to moc užili. Podrobněji se o tom, co jsme viděli, rozepíšu v dalším článku. Zde přikládám opět mapu:
To by bylo na úvod, v dalších článcích se rozepíšu o tom, co na mě udělalo největší dojem, o nákupech a přidám samozřejmě i fotky. Budu ráda za Vaše komentáře a podněty, o čem konkrétně byste si chtěly přečíst.
Přeji Vám krásný státní svátek :-).
pátek 28. září 2012
středa 19. září 2012
Oční oblíbenci
Dnes mám pro Vás článek o výrobcích, které mi ulehčují život a činí mé oči krásnějšími :-). Kdybyste potřebovaly tip na korektor nebo řasenku, jste tady správně. Pořídila jsem si také nový oční krém od oriflame z řady eco beauty, takže se můžete těšit na recenzi.
1. Čištění a osvěžení
Vezmu to zprava :-). Pro čištění a odličování očního okolí je pro mě nepostradatelná Bioderma Sensibio H2O, kterou používám ráno a večer. Večer na odlíčení a očištění, ráno na osvěžení a případné doodlíčení. Pro osvěžení unavených a červených očí používám kapky Visine Classic, které se skvěle hodí například do letadla proti pocitu suchých očí. No a na hydrataci používám chladivou tyčinku od oriflame, která se mi báječně osvědčila na opuchlé oční okolí, vážně funguje.
Tato tyčinka je opravdu hodně dobrá, nijak nedráždí pokožku kolem očí, a je to opravdu rychlé řešení opuchlých očí, částečně funguje i na kruhy pod očima. Mohu ji jedině doporučit :).
2. Líčení
Základem v líčení očí je pro mě korektor a řasenka. Mým nejoblíbenějším korektorem je Healthy mix od Bourjois, ale Affinitone od Maybelline je taky dost obstojný :-). Nezalézá do vrásek, vypadá přirozeně, hezky se roztírá. Mou oblíbenou řasenkou je momentálně Stimulash Volume od Astoru, kterou můžete vidět v akci v článku o fialovém líčení od Bourjois.
1. Čištění a osvěžení
Vezmu to zprava :-). Pro čištění a odličování očního okolí je pro mě nepostradatelná Bioderma Sensibio H2O, kterou používám ráno a večer. Večer na odlíčení a očištění, ráno na osvěžení a případné doodlíčení. Pro osvěžení unavených a červených očí používám kapky Visine Classic, které se skvěle hodí například do letadla proti pocitu suchých očí. No a na hydrataci používám chladivou tyčinku od oriflame, která se mi báječně osvědčila na opuchlé oční okolí, vážně funguje.
Tato tyčinka je opravdu hodně dobrá, nijak nedráždí pokožku kolem očí, a je to opravdu rychlé řešení opuchlých očí, částečně funguje i na kruhy pod očima. Mohu ji jedině doporučit :).
2. Líčení
Základem v líčení očí je pro mě korektor a řasenka. Mým nejoblíbenějším korektorem je Healthy mix od Bourjois, ale Affinitone od Maybelline je taky dost obstojný :-). Nezalézá do vrásek, vypadá přirozeně, hezky se roztírá. Mou oblíbenou řasenkou je momentálně Stimulash Volume od Astoru, kterou můžete vidět v akci v článku o fialovém líčení od Bourjois.
Ukázka kartáčku řasenky |
Korektor Affinitone, odstín 02 Natural |
pondělí 17. září 2012
Třetí přání
Milé čtenářky, zdravím Vás z Ameriky a přináším Vám další knižní tip. Třetí přání je prvním románem Roberta Fulghuma, trilogie, s jakou se jinde nesetkáte. Dnes se rozepíšu pouze o prvním díle trilogie, kde poprvé poznáváme hlavní postavy: Alici, Alexe a Max-Pola. Třetí přání mi učarovalo mnoha věcmi; místy a městy, kde se děj odehrává (Kréta, Oxford a jeho okolí, Japonsko atd.), naprosto jinou náladou, která každé místo v knize popisované provází, dokonalým promyšlením děje a osudů postav, nádhernými kresbami doprovázejícími každou kapitolu a především univerzálností témat, které se v knize objevují. Láska, osudovost, osobní krize, naděje, smrt, touha po poznání, touha uniknout vlastnímu osudu či jej naplnit, touha po lásce, uznání či anonymitě a v nespolední řadě cestování, to jsou věci, které se v určité míře dotýkají každého z nás. Z celého prvního dílu navíc přímo sálá pohoda, optimismus a naděje. Když jsem tuto knihu četla, připadala jsem si jako na dovolené a silně jsem toužila být s hrdiny na všech těch krásných místech, nasávat astmosféru, jíst dobré jídlo, pít víno a povídat si o životě, poslouchat violoncello za měsíčního svitu či chodit Monetovou zahradou a pozorovat, jak se mění... Díky náladám a touhám, které ve mně tato kniha vyvolala, vám ji mohu jen doporučit.
Co Vy, znáte tuto knihu?
Co Vy, znáte tuto knihu?
čtvrtek 13. září 2012
Spotřebováno
Mám pro Vás další dávku spotřebovaných výrobků, tak jdem na to :-).
Zleva:
Avéne Hydrance Optimale, 5 ml, ANO:
Tento vzorek mě přesvědčil o tom, že si od Avéne nějaký krém z řady Hydrance asi pořídím. Krém byl na pleti velice příjemný, hezky se vsakoval, hydratoval, jako podklad pod make-up byl ideální, jemná vůně byla jen třešničkou na dortu.
Řasenka Volume glamour max od Bourjois, 10 ml, ANO:
Tato řasenka mi vyrobila vždy naprosto luxusní řasy, a hezky malovala i po třičtvrtě roce. Vyhodila jsem ji proto, že už jsem ji měla otevřenou téměř rok, a trochu začala opadávat, ale i tak, výdrž skvělá. Jediné její nepatrné negativum je trochu složitější a delší odličování, ale se Sensibio H2O to jde dobře :-).
Čokoládové vajíčko od oriflame, 15 ml, ANO:
Tak trochu závislost, už mám doma nové. Skvělý balzám na rty s neodolatelnou vůní čokolády :-).
Heel relief cream od oriflame, 75 ml, ANO:
Krém na fotce je ještě ne zcela spotřebovaný, ten svůj jsem rozstřihla napůl a spotřebovala úplně do mrtě. Skvělý krém, který se dá použít nejen na paty :-).
Oční krém Sensibio od Biodermy, 15 ml, NE:
Tento krém už si asi znovu nepořídím, až tak úplně mě nepřesvědčil. Když jsem si jej dala na noc, ráno jsem se budila s opuchlýma očima, s vráskami a kruhy pod očima si taky moc neporadil.
Sprchový gel Nature secrets od oriflame, 250 ml, NE:
Sprchový gel, který neurazí ani nenadchne. Docela dobrý, ale mám i jiné oblíbence.
Na závěr Vám chci ukázat, že i když už se Vám bude zdát, že ve Vaší tubě s krémem, korektorem atd. nic není, opak je pravdou :). Chce to jen trochu trpělivosti, nůžky, špachtličku na krém, a prázdnou nádobku.
Zleva:
Avéne Hydrance Optimale, 5 ml, ANO:
Tento vzorek mě přesvědčil o tom, že si od Avéne nějaký krém z řady Hydrance asi pořídím. Krém byl na pleti velice příjemný, hezky se vsakoval, hydratoval, jako podklad pod make-up byl ideální, jemná vůně byla jen třešničkou na dortu.
Řasenka Volume glamour max od Bourjois, 10 ml, ANO:
Tato řasenka mi vyrobila vždy naprosto luxusní řasy, a hezky malovala i po třičtvrtě roce. Vyhodila jsem ji proto, že už jsem ji měla otevřenou téměř rok, a trochu začala opadávat, ale i tak, výdrž skvělá. Jediné její nepatrné negativum je trochu složitější a delší odličování, ale se Sensibio H2O to jde dobře :-).
Čokoládové vajíčko od oriflame, 15 ml, ANO:
Tak trochu závislost, už mám doma nové. Skvělý balzám na rty s neodolatelnou vůní čokolády :-).
Heel relief cream od oriflame, 75 ml, ANO:
Krém na fotce je ještě ne zcela spotřebovaný, ten svůj jsem rozstřihla napůl a spotřebovala úplně do mrtě. Skvělý krém, který se dá použít nejen na paty :-).
Oční krém Sensibio od Biodermy, 15 ml, NE:
Tento krém už si asi znovu nepořídím, až tak úplně mě nepřesvědčil. Když jsem si jej dala na noc, ráno jsem se budila s opuchlýma očima, s vráskami a kruhy pod očima si taky moc neporadil.
Sprchový gel Nature secrets od oriflame, 250 ml, NE:
Sprchový gel, který neurazí ani nenadchne. Docela dobrý, ale mám i jiné oblíbence.
Na závěr Vám chci ukázat, že i když už se Vám bude zdát, že ve Vaší tubě s krémem, korektorem atd. nic není, opak je pravdou :). Chce to jen trochu trpělivosti, nůžky, špachtličku na krém, a prázdnou nádobku.
středa 12. září 2012
Líčení na fialovo s Bourjois
Pod článkem o stínech se Natália zmínila, že by ráda nějaké líčení s fialovou, tak tady je ;-). Použila jsem korektor Bourjois healthy mix, víčko jsem přepudrovala pudrem Mineral radiance a pak jsem pokračovala fialovou tužkou Effet duochrome, na kterou jsem nanesla stín v odstínu Blanc amethyste, fialový stín z tria Les Artistiques a použila jsem i stíny z tria Violet romantic (viz v tomto článku). Samozřejmě jsem použila i řasenku, Stimulash Volume od Astoru.
Dost povídání, a ukážu Vám nějaké fotky:
Tak, doufám, že se Vám líčení bude líbit. ;-)
Dost povídání, a ukážu Vám nějaké fotky:
Tak, doufám, že se Vám líčení bude líbit. ;-)
pondělí 10. září 2012
Knižní tip a pocity po Sedmičce
Přeju Vám všem krásné pondělí, u nás krásně je, tak doufám, že se to týká celé republiky. Hory jsou nádherně viditelné, a vyloženě lákají k výletům. Ale dnes asi odolám, o tom až později :-). Opravdová láska je sbírka příběhů, které posílali čtenáři na vázvu Roberta Fulghuma, který z nich vybral ty nejlepší, okomentoval je a sestavil do ucelené sbírky. Tuto knihu si čtu vždy, když potřebuji posílit naději a víru v lidstvo nebo když se ve mně moc silně probouzí moje cynická stránka. Je to nádherná sbírka dojemných, smutných i veselých příběhů, kniha, u které brečím vždy, když ji čtu a kterou prostě nedokážu číst po kouscích, jak to sám autor doporučuje. Některé příběhy bych si nedokázala ani představit, je až neuvěřitelné, co dokáže láska :-). Tuhle knihu sice nenapsal přímo Robert Fulghum, ale to jí na působivosti nic neubírá, zcela odpovídá jeho vidění světa a přesvědčení, že láska a víra dokážou zázraky. Můžete ji otevřít kdekoli a přečíst si jakýkoli příběh a můžete si být jisti, že se Vám bude líbit.
Tak, psaly jste si o to, že Vás budou zajímat mé dojmy ze Sedmičky. Tak jdeme na to, nejdříve sem vložím mapu s převýšením a připojím své pocity :-).
Šli jsme trasu Hobby short - bez klesání do Ráztoky. Vystartovali jsme v pátek 7. 9. ve 22:30 z Třince po předchozím zahájení ve Frenštátě (našem rodném městě). Na startu nás bylo kolem tří tisíc, velká masa lidí, a atmosféra úžasná. Už kvůli té startovní atmosféře, kterou jsem zažila minulý rok ve Frenštátě (trasa se letos šla obráceně) jsem to letos chtěla jít. Šli jsme ve dvojici s přítelem, číslo týmu 482. Z Frenštátu nás dovezli speciálním vlakem do Třince, kde bylo setkání na náměstí /kromě účastníků závodu tam ale téměř nikdo nebyl, podpora ve Frenštátě byla minulý rok mnohem větší/. No a po slavnostním zahájení, hymně a požehnání jsme vystartovali. Nejdříve se šlo cca pět kilometrů po asfaltu pod patu Malého Javorového a tam začla ta pravá sranda. Do Javorového se stoupá dva kilometry po sjezdovce - šílenost, myslela jsem, že skončím asi už po Javorovém. Šli jsme ho v rámci tréninku i předtím, ale teď to bylo mnohem rychlejším tempem, achillovky trpěly, no hnus. Z Javorového se šlo víceméně po rovince/mírným stoupáním na Velký Javorový a pak na Ropici, to už byla pohoda a šlo se dobře. Po Ropici následoval Travný (další sjezdovka do vrchu, krása). Po cestě jsme dělali jen krátké přestávky, první občerstvovací stanice byla dole na Morávce. Z Travného jsme scházeli svižně a za svítání. Stoupání do Lysé docela šlo, trasu známe důvěrně. Na Lysé jsme byli po osmé hodině ranní. Byla tam šílená kosa, tudíž jsme se tam moc nezdržovali a šli jsme dolů. Při sestupu z Lysé na nás padlo těžké spaní, které jsme naštěstí rozehnali sprásknutím celé hořké čokolády napůl. Po Lysé nás čekal Smrk, v Ostravici mezi těmito dvěma horami jsme si dali delší přestávku, dali jsme si polévku atd., a šli jsme na Smrk. Ten byl celkem vražedný, nešlo se po klasické trase, ale šílenými zkratkami lesem - například převýšení 140 metrů asi na půl kilometru. Nicméně i Smrk jsme zvládli. Pak mi přítel prostě utekl, dozvěděla jsem se, že jsem přítež, jdu moc pomalu atd., no psychická krize těžká. Ale nějak jsem to rozběhala..Ano, měli jsme ještě sílu běžet. Na Čeladné na nás čekaly maminky s jídlem a jinou podporou, tudíž jsme se pak osvěženi vydali dále, do Kněhyně a na Čertův mlýn. Nešli jsme už dolů do Ráztoky, ale pokračovali jsme přímo na Radhošť. No a na Radhošti to v podstatě skončilo. Já bych ještě asi šla dál, ale přítel už psychicky nemohl, tudíž jsme došli z posledních sil z Radhoště na Pindulu, kam pro nás přijely naše hodné zlaté maminky autem. Nestálo mi to za to jít s ním v tom stavu ještě Javorník, což by nám trvalo nějaké dvě hodiny. Přesně po čtyřiadvaceti hodinách a osmdesáti kilometrech jsme tedy skončili, ale myslím, že se ctí.
Trasu jsem Vám snad popsala, teď ještě pár detailů:
Pro více info viz zde. Jinak, ušli jsme to v jedněch botách (značka AKU), nemuseli jsme se přezouvat, a ani jeden nemáme otlačeniny ani puchýře, takže super :-). Mi se osvědčily zdravotní hrubší ponožky, které nesvírají nohu a nedělají se mi z nich otlaky, ale ponožky jsou individuální záležitost. Kolena nás taky nebolela a ani teď nebolí (Colafit evidentně funguje ;-), ani jsme se nepo.. ze všech těch iontových nápojů a proteinových tyčinek, takže fajn. Pili a jedli jsme dostatečně, zásadní je Camelback (takový speciální zásobník na vodu do batohu), ven z batohu trčí jen trubička, kterou se pije, nemusí se sundávat batoh kvůli napití se - ohromná úspora času. Dále jsou nepostradatelné tyčky, já mám Fizzany (jedny z nejlehčích, jedna má 168 gramů) a velmi se mi osvědčily. Taky je, jak se píše na stránkách Beskydské sedmičky, naprosto zásadní namazat se vazelínou všude, kde to jde, zachrání to před katastrofou :). A to je asi vše, dotazy směřujte do komentářů.
Tak, psaly jste si o to, že Vás budou zajímat mé dojmy ze Sedmičky. Tak jdeme na to, nejdříve sem vložím mapu s převýšením a připojím své pocity :-).
Šli jsme trasu Hobby short - bez klesání do Ráztoky. Vystartovali jsme v pátek 7. 9. ve 22:30 z Třince po předchozím zahájení ve Frenštátě (našem rodném městě). Na startu nás bylo kolem tří tisíc, velká masa lidí, a atmosféra úžasná. Už kvůli té startovní atmosféře, kterou jsem zažila minulý rok ve Frenštátě (trasa se letos šla obráceně) jsem to letos chtěla jít. Šli jsme ve dvojici s přítelem, číslo týmu 482. Z Frenštátu nás dovezli speciálním vlakem do Třince, kde bylo setkání na náměstí /kromě účastníků závodu tam ale téměř nikdo nebyl, podpora ve Frenštátě byla minulý rok mnohem větší/. No a po slavnostním zahájení, hymně a požehnání jsme vystartovali. Nejdříve se šlo cca pět kilometrů po asfaltu pod patu Malého Javorového a tam začla ta pravá sranda. Do Javorového se stoupá dva kilometry po sjezdovce - šílenost, myslela jsem, že skončím asi už po Javorovém. Šli jsme ho v rámci tréninku i předtím, ale teď to bylo mnohem rychlejším tempem, achillovky trpěly, no hnus. Z Javorového se šlo víceméně po rovince/mírným stoupáním na Velký Javorový a pak na Ropici, to už byla pohoda a šlo se dobře. Po Ropici následoval Travný (další sjezdovka do vrchu, krása). Po cestě jsme dělali jen krátké přestávky, první občerstvovací stanice byla dole na Morávce. Z Travného jsme scházeli svižně a za svítání. Stoupání do Lysé docela šlo, trasu známe důvěrně. Na Lysé jsme byli po osmé hodině ranní. Byla tam šílená kosa, tudíž jsme se tam moc nezdržovali a šli jsme dolů. Při sestupu z Lysé na nás padlo těžké spaní, které jsme naštěstí rozehnali sprásknutím celé hořké čokolády napůl. Po Lysé nás čekal Smrk, v Ostravici mezi těmito dvěma horami jsme si dali delší přestávku, dali jsme si polévku atd., a šli jsme na Smrk. Ten byl celkem vražedný, nešlo se po klasické trase, ale šílenými zkratkami lesem - například převýšení 140 metrů asi na půl kilometru. Nicméně i Smrk jsme zvládli. Pak mi přítel prostě utekl, dozvěděla jsem se, že jsem přítež, jdu moc pomalu atd., no psychická krize těžká. Ale nějak jsem to rozběhala..Ano, měli jsme ještě sílu běžet. Na Čeladné na nás čekaly maminky s jídlem a jinou podporou, tudíž jsme se pak osvěženi vydali dále, do Kněhyně a na Čertův mlýn. Nešli jsme už dolů do Ráztoky, ale pokračovali jsme přímo na Radhošť. No a na Radhošti to v podstatě skončilo. Já bych ještě asi šla dál, ale přítel už psychicky nemohl, tudíž jsme došli z posledních sil z Radhoště na Pindulu, kam pro nás přijely naše hodné zlaté maminky autem. Nestálo mi to za to jít s ním v tom stavu ještě Javorník, což by nám trvalo nějaké dvě hodiny. Přesně po čtyřiadvaceti hodinách a osmdesáti kilometrech jsme tedy skončili, ale myslím, že se ctí.
Trasu jsem Vám snad popsala, teď ještě pár detailů:
Pro více info viz zde. Jinak, ušli jsme to v jedněch botách (značka AKU), nemuseli jsme se přezouvat, a ani jeden nemáme otlačeniny ani puchýře, takže super :-). Mi se osvědčily zdravotní hrubší ponožky, které nesvírají nohu a nedělají se mi z nich otlaky, ale ponožky jsou individuální záležitost. Kolena nás taky nebolela a ani teď nebolí (Colafit evidentně funguje ;-), ani jsme se nepo.. ze všech těch iontových nápojů a proteinových tyčinek, takže fajn. Pili a jedli jsme dostatečně, zásadní je Camelback (takový speciální zásobník na vodu do batohu), ven z batohu trčí jen trubička, kterou se pije, nemusí se sundávat batoh kvůli napití se - ohromná úspora času. Dále jsou nepostradatelné tyčky, já mám Fizzany (jedny z nejlehčích, jedna má 168 gramů) a velmi se mi osvědčily. Taky je, jak se píše na stránkách Beskydské sedmičky, naprosto zásadní namazat se vazelínou všude, kde to jde, zachrání to před katastrofou :). A to je asi vše, dotazy směřujte do komentářů.
pátek 7. září 2012
B7 začíná
Za necelou hodinku vyrazím na extrémní přechod Beskyd, Beskydskou sedmičku. Držte mi palce, budu to potřebovat :-). 91 km nonstop, to už je docela výzva... Takže, odvahu!
Trio Balea (a malý bonus)
Značce Balea jsem se poměrně dlouho vyhýbala, úplně jsem jí nedůvěřovala. V poslední době jsem ale změnila názor. Dnes Vám chci představit tři výrobky plus něco navíc. Vezmu to od vypotřebovaného výrobku přes napůl spotřebovaný až po nový. A na závěr mám pro Vás jeden praktický tip na cestování.
Balea Deocompact Sensitive; obsah 20 ml, cena kolem 30 Kč
Tento deodorant/antiperspirant je pro mě překvapením roku. Koupila jsem si ho jako nouzovku v červenci v Praze, kdy jsem si s sebou omylem nevzala deodorant, a bez rozpaků ho mohu nazvat nejlepším miniaturním deodorantem, který jsem kdy měla. Vydržel mi cca měsíc a půl docela intenzivního používání. Miluju jeho praktické balení, které se vejde všude, velmi jemnou vůni, která je taková klasická (vůně čerstvě vypraného prádla), miluji, jak dobře ho snáší moje citlivá pokožka. Miluji na něm zkrátka vše. Za tu cenu získáte velmi dobrý, praktický, kvalitní produkt. Nikdy mě nepodráždil, na rozdíl od jiných deodorantů. Velmi dobře funguje jak proti pachu, tak proti pocení. Je to pro mě ideální deodorant/antiperspirant na sport, testovala jsem jej v zátěžových podmínkách (dvanáctihodinový trénink na Beskydskou sedmičku, kdy jsem se potila opravdu dost) a zvládl to skvěle. Už mi téměř došel, jdu si dnes koupit do DM nový, protože myslím, že bez něj by Beskydská sedmička nešla a do Ameriky se taky velice hodí. Máte s ním nějaké zkušenosti?
Kúra na vlasy Colorglanz 2 Minuten Kur; obsah 150 ml, cena kolem 30 Kč
Tuto kúru na vlasy jsem si koupila na základě skvělých zkušeností s kondicionérem ze stejné řady a rozhodně nelituji. Jsem asi ve třetině balení a myslím, že toto balení určitě nebude mé poslední. Tato kúra vlasy vyživuje a nezatěžuje, nádherně je provoní kokosem, vlasy se po ní krásně lesknou, co víc si přát? Jednou si ji ode mě půjčila sestra, která je na výrobky na vlasy poměrně náročná, a už jsem jí ji musela koupit taky, aby mi ji nevypotřebovala. Tato kúra je sice určena pro barvené a tónované vlasy, ale směle ji můžete použít i na nebarvené, jako to dělám já :-). Pro mě je to jedna z nejlepších péčí o vlasy z drogerie, a navíc za tu cenu, není co řešit.
Krém na nohy Urea Fuscreme; obsah 100 ml, cena cca 50 Kč
Krémů na nohy mám poměrně velkou spotřebu, proto jsem si pořídila i tento krém s Ureou. Hodně si ho chválila Rendy z Ordinary life, takže jsem na něj zvědavá, nicméně čeká na to, až mi dojde můj stávající krém na nohy z oriflame :).
Na závěr mám pro Vás jeden tip. Pokud často cestujete nebo s sebou zkrátka potřebujete nosit lak a tužidlo na vlasy, mohu vám doporučit toto duo od Baley. Mi maximálně vyhovuje, a pro občasné použití mi bohatě stačí i na doma. Navíc oba výrobky stojí 23 Kč, tužidla je 50 ml a laku 100 ml. Vlasy neslepují, příjemně voní, oba výrobky jsou skvělé. Miniaturky například od Welly stojí přes šedesát korun, a připadá mi zbytečné za ně vyhazovat peníze ;-).
A co Vy a Balea? Já musím přiznat, že i přes můj dlouhodobý skepticismus mě tato značka docela přesvědčila :).
Balea Deocompact Sensitive; obsah 20 ml, cena kolem 30 Kč
Tento deodorant/antiperspirant je pro mě překvapením roku. Koupila jsem si ho jako nouzovku v červenci v Praze, kdy jsem si s sebou omylem nevzala deodorant, a bez rozpaků ho mohu nazvat nejlepším miniaturním deodorantem, který jsem kdy měla. Vydržel mi cca měsíc a půl docela intenzivního používání. Miluju jeho praktické balení, které se vejde všude, velmi jemnou vůni, která je taková klasická (vůně čerstvě vypraného prádla), miluji, jak dobře ho snáší moje citlivá pokožka. Miluji na něm zkrátka vše. Za tu cenu získáte velmi dobrý, praktický, kvalitní produkt. Nikdy mě nepodráždil, na rozdíl od jiných deodorantů. Velmi dobře funguje jak proti pachu, tak proti pocení. Je to pro mě ideální deodorant/antiperspirant na sport, testovala jsem jej v zátěžových podmínkách (dvanáctihodinový trénink na Beskydskou sedmičku, kdy jsem se potila opravdu dost) a zvládl to skvěle. Už mi téměř došel, jdu si dnes koupit do DM nový, protože myslím, že bez něj by Beskydská sedmička nešla a do Ameriky se taky velice hodí. Máte s ním nějaké zkušenosti?
Kúra na vlasy Colorglanz 2 Minuten Kur; obsah 150 ml, cena kolem 30 Kč
Tuto kúru na vlasy jsem si koupila na základě skvělých zkušeností s kondicionérem ze stejné řady a rozhodně nelituji. Jsem asi ve třetině balení a myslím, že toto balení určitě nebude mé poslední. Tato kúra vlasy vyživuje a nezatěžuje, nádherně je provoní kokosem, vlasy se po ní krásně lesknou, co víc si přát? Jednou si ji ode mě půjčila sestra, která je na výrobky na vlasy poměrně náročná, a už jsem jí ji musela koupit taky, aby mi ji nevypotřebovala. Tato kúra je sice určena pro barvené a tónované vlasy, ale směle ji můžete použít i na nebarvené, jako to dělám já :-). Pro mě je to jedna z nejlepších péčí o vlasy z drogerie, a navíc za tu cenu, není co řešit.
Krém na nohy Urea Fuscreme; obsah 100 ml, cena cca 50 Kč
Krémů na nohy mám poměrně velkou spotřebu, proto jsem si pořídila i tento krém s Ureou. Hodně si ho chválila Rendy z Ordinary life, takže jsem na něj zvědavá, nicméně čeká na to, až mi dojde můj stávající krém na nohy z oriflame :).
Na závěr mám pro Vás jeden tip. Pokud často cestujete nebo s sebou zkrátka potřebujete nosit lak a tužidlo na vlasy, mohu vám doporučit toto duo od Baley. Mi maximálně vyhovuje, a pro občasné použití mi bohatě stačí i na doma. Navíc oba výrobky stojí 23 Kč, tužidla je 50 ml a laku 100 ml. Vlasy neslepují, příjemně voní, oba výrobky jsou skvělé. Miniaturky například od Welly stojí přes šedesát korun, a připadá mi zbytečné za ně vyhazovat peníze ;-).
A co Vy a Balea? Já musím přiznat, že i přes můj dlouhodobý skepticismus mě tato značka docela přesvědčila :).
pondělí 3. září 2012
Marta v roce vetřelce
Jelikož mám styl psaní Petry Soukupové hodně ráda (četla jsem od ní Zmizet a K moři, obojí mě nadchlo), na její novinku jsem se těšila. Teď už to sice až tak velká novinka není, nicméně třeba Vám mé postřehy pomůžou. Je to román psaný formou deníkových zápisků mladé holky, nebo už skoro ženy. Hlavní hrdinka, nebo spíše antihrdinka, Marta je holka, která životem proplouvá bezstarostně a s ničím si nedělá velkou hlavu. Když je ale postavena před zásadní rozhodnutí, zachovává si stále postoj "vždyť to nějak dopadne", což je věc, která mě osobně během čtení dost vytáčela. Další dost problematickou věcí pro mě bylo to, že Marta byla téměř každý den opilá a každé ráno měla kocovinu, kupovala si alkohol i tajně a pak ho sama pila u sebe v pokoji. Mít takovou dceru, asi bych na ni nebyla tak hodná jako její knižní rodiče. V této knize si Petra Soukupová stále drží svůj velmi čtivý styl, ale Marta je pro mě natolik nepřijatelná hlavní postava, že mě to u čtení až rušilo. Vytvořit takovou hrdinku chce ale asi hodně kumštu, takže tímto Petře Soukupové tleskám :).
Co si myslíte o této knize a o Petře Soukupové Vy?
Co si myslíte o této knize a o Petře Soukupové Vy?
sobota 1. září 2012
Plány na září
Milé čtenářky,
chtěla bych vás informovat o tom, co mě čeká a nemine a jak se to odrazí na zářijovém fungování blogu. Zaprvé, musím dodělat poslední esej do školy, termín odevzdání je 5. září, nicméně musím to stihnout do zítřka, pak už nebude čas. V pondělí jedu na skok do Brna, v úterý odtamtud pokračuji do Prahy, kde se ve středu koná koncert Glena Hansarda a jeho kapely The Frames (jdu tam s mojí nejlepší kamarádkou a několika dalšími kamarádkami). Ve čtvrtek zamířím domů a v pátek 7. 9. začíná Beskydská sedmička - extrémní přechod Beskyd - 87 km, neboli držte mi palce. 12. září odlétám s přítelem a jeho rodinou do USA, kde pobydeme čtrnáct dní. Tudíž Vám nebudu dopředu slibovat nějaký závazný počet článků, co stihnu, stihnu, ale pokusím se přednastavit dva články týdně. Mějte prosím pochopení. Chtěla bych, abyste mi daly vědět, zda budete mít zájem o nějaké fotky a podobně z našeho plánovaného cestování, o dojmy z Beskydské sedmičky atd.
Mějte se krásně a přeji Vám hezké září
chtěla bych vás informovat o tom, co mě čeká a nemine a jak se to odrazí na zářijovém fungování blogu. Zaprvé, musím dodělat poslední esej do školy, termín odevzdání je 5. září, nicméně musím to stihnout do zítřka, pak už nebude čas. V pondělí jedu na skok do Brna, v úterý odtamtud pokračuji do Prahy, kde se ve středu koná koncert Glena Hansarda a jeho kapely The Frames (jdu tam s mojí nejlepší kamarádkou a několika dalšími kamarádkami). Ve čtvrtek zamířím domů a v pátek 7. 9. začíná Beskydská sedmička - extrémní přechod Beskyd - 87 km, neboli držte mi palce. 12. září odlétám s přítelem a jeho rodinou do USA, kde pobydeme čtrnáct dní. Tudíž Vám nebudu dopředu slibovat nějaký závazný počet článků, co stihnu, stihnu, ale pokusím se přednastavit dva články týdně. Mějte prosím pochopení. Chtěla bych, abyste mi daly vědět, zda budete mít zájem o nějaké fotky a podobně z našeho plánovaného cestování, o dojmy z Beskydské sedmičky atd.
Mějte se krásně a přeji Vám hezké září
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)