Paříž: Jídlo, pití a co se jinam nevešlo :)

Milé čtenářky,

dnes vás čeká poslední článek o Paříži, tak doufám, že si ho užijete :-). Chtěla bych se zaměřit na to, co, jak a kde jsme jedli a pili a doporučit vám některé restaurace, krásná místa a třeba vás i inspirovat, jak a kde nasát ducha Paříže. Připravte se na delší povídání a hodně fotek :-). Vezmu to cca chronologicky.

Jídlo a jiné radosti

Jelikož jsme věděli, že budeme mít k dispozici kuchyňku, vzali jsme si s sebou i něco z domova a snídaně jsme řešili tím nejjednodušším způsobem - ovesné vločky s ovocem (ovoce jsme si koupili tam) a čaj. Na snídaně jsme nechodili, ale dělali jsme si je sami, jednak z důvodu určité finanční úspory a jednak taky proto, že vybrat každý den restauraci či kavárnu, která by nám vyhovovala po všech stránkách, by bylo docela časově náročné a v našem okolí se takových moc nevyskytovalo. Nakupovali jsme převážně v Carrefouru a v místních pekárnách, ceny jídla jsou o něco vyšší než u nás, ale pořád se mi zdály docela přiměřené. Dost jsme si užívali různé sýry a salámy, výběr byl opravdu velký, a takový pravý francouzský brie, to je jednoduše úžasné. Přes den jsme si vždycky s sebou vzali nějakou svačinu a vodu, případně jsme si zašli do kavárny. Jednu večeři jsme pojali jako piknik pod Eiffelovkou (zcela nám ke štěstí stačilo červené víno, brie, chorrizo a bageta) a dvakrát jsme byli na večeři v restauraci; jednou v Latinské čtvrti a jednou na Montmartru. Večeře i s vínem pro dvě osoby nás vyšla cca na 50 Euro, což mi nepřipadá nijak hrozné. Příjemně mě cenově překvapila hlavně ta restaurace na Montmartru, takže určitě doporučuji tam zajít, krásných stylových restaurací je tam spousta a cenově se od sebe příliš neliší (za tříchodovou večeři jsme dohromady dali 30 Euro). Latinská čtvrť je další část, která je vyhlášená kavárničkami a restauracemi, tam se nám líbilo tolik, že jsme tam byli několikrát, jen tak na procházku, jednou v kavárně a jednou na už zmiňované večeři v takové francouzsko-italské restauraci, moc jsme si pochutnali, na jídle i na víně (já jsem měla tagliatelle s obřími krevetami, přítel tagliatelle se smetanovou omáčkou, kuřetem a houbami). Ve většině restaurací i kaváren vám dají zdarma vodu, což vždy kvituji s povděkem. Zjistila jsem, že nemám žádné fotky jídla, akorát jsem vyfocená s naší první bagetou, kterou jsme tak nějak spásli za pochodu :).

Radost z bagety :)

 

Na bleším trhu

 

Piknik...Neměli jsme skleničky, no :).

Bez vína by to nešlo, bylo výborné. Restaurace na Montmartru jménem Tartempion

Foceno zvenčí

Sacre Coeur v náš poslední večer

Jedna z kouzelných uliček

Pont des Arts 

Ještě jsem tady vůbec nezmínila oblíbený turistický cíl, Pont des Arts neboli Most umělců. Na tomto mostě najdete tisíce zánků, kam si zamilovaní zamknou svou lásku a klíče pak odhodí do Seiny. Samozřejmě jsme si tam také jednou večer za tímto účelem zašli. Zámky tam ale nezůstávají navždy, most by je neunesl, a proto jsou čas od času odstraňovány, aby bylo místo pro nové.

Pont des Arts

Náš zámeček (ten stříbrný)

Takové osoby se tam vyskytovaly

Kavárny a jiné krásy

Kavárny, to je kapitola sama pro sebe. Správná pařížská káva je malá, silná, bez cukru a bez mléka. My jsme byli v různých kavárnách v různých čtvrtích, na Montmartru, v Latinské čtvrti a ve čtvrti Bellevile. Co mi trochu vadilo, byly kavárny vystrčené na hlavních ulicích, okolo kterých neustále jezdily auta. To by mě asi moc nebralo, tam vysedávat, takže tam jsme nechodili. Kavárnám v úplném centru jsme se taky vyhýbali, mě osobně nejvíce nadchla, co se interiéru týče, ta v Bellevile, s názvem Cannibale cafe, je to kousíček od parku Bellevile (taky moc krásný, doporučuji), přesná adresa je: 93, rue Jean-Pierre Timbaud – 75011 Paris
. Jejich webové stránky s fotografiemi a informacemi naleznete tady. Byli jsme tam v pátek, v náš předposlední den v Paříži, kdy jsme se rozhodli, že si teda dáme snídani v kavárně. Hledali jsme něco, kde by měli snídaňové menu, a v této kavárně měli kávu, čerstvý pomerančový džus a čerstvý teplý čokoládový muffin, to vše za 6 Euro. Moc ráda bych tam ještě někdy zašla :).

Cannibale cafe

Káva na Montmartru

Ovšem naším kavárenským vrcholem byla kavárna Angelina, která se nachází na Rue de Rivoli, kousíček od Champs elysées. Našli jsme ji v průvodci s názvem Paříž podle Jana Šmída, kde ji autor označil za kavárnu, kde servírují nejlepší horkou čokoládu v Paříži. A jelikož naše poslední dopoledne v paříži bylo zamračené a poprvé za celý týden malinko upršené, rozhodli jsme se, že to bude to správné zakončení. Je to tedy nóbl podnik se vším všudy. Vysoké koberce, všechno ve zlatě, ke stolu jste speciálně uvedeni, na druhou stranu nikdo se na vás nedívá blbě, když si tam dáte jen tu čokoládu. Je sice trochu dražší, ale stojí za to. Měli jsme z ní takový lehký čokoládovo-cukrový rauš :). Servírují ji s čistou vodou a šlehačkou, abyste ji nějak zvládli vypít. A je to teda fakt hustý, doslova :-). Více lákavých fotek a informací najdete tady.

Čokoládové nebe

Všimněte si prosím srdíčka, naše láska je asi vzájemná

Jako poslední věc bych ráda ještě zmínila projekt Culturefish! tours, což je organizace, která pořádá prohlídky Paříže pro všechny, kteří chtějí toto město poznat trochu jinak. Na první prohlídku jsme se dostali úplnou náhodou (centrum Paříže), na druhou jsme šli již zcela cíleně (Montmartre). Funguje to tak, že sraz je vždy u zastávky metra v určenou hodinu a průvodce poznáte podle oranžového trička. Prohlídka trvá dvě a půl až tři hodiny, což je docela náročné, ale stojí to za to. Dozvíte se spoustu zajímavých informací a všimnete si různých detailů a budov, které byste normálně asi nezaregistrovali. Pokud nechcete, nic vás to nestojí, na konci dáte průvodci takovou částku, jakou uznáte za vhodné. Veškeré informace naleznete tady: Culturefish! tours.

Tak, a úplně, ale úplně nakonec bych vám ráda oznámila dvě věci. Zaprvé, po té úžasné čokoládě v kavárně Angelina, v poslední den, mě můj drahý v parku mezi Louvrem a Musée d´Orsay požádal o ruku, takže jsme už více než měsíc zasnoubení :-).

A zadruhé, je vás tady už 201! Mám z toho velkou radost a děkuji vám za přízeň. A těším se na vaše komentáře, ptejte se na cokoli :-).

P. S. Na fotky se samozřejmě vztahují autorská práva, jako obvykle :). 

P. P. S. Děkuji Paříži za poskytnutí se k recenzi :-D. 

Paříž: Muzea

Milé čtenářky,

dnes se spolu vrátíme do Paříže, a projdeme si spolu pár muzeí. Rozhodla jsem se o nich napsat samostatně, neboť to i tak bude dlouhý článek. Zároveň jsem si uvědomila, že jsem vám zatím nesdělila velmi důležitou informaci. Pokud jste občany EU a je vám méně než 26 let, máte vstup do památek a muzeí v Paříži (a myslím, že i v celé Francii) zdarma. I to přispělo k tomu, proč jsme se s přítelem rozhodli jet tam už letos v září, v lednu mi totiž bude dvacet šest :-). Byli jsme příjemně překvapeni, neboť zdarma nás pustili nejen do všech muzeí, ale i do Versailles, na Vítězný oblouk a do Invalidovny. Jediné místo, kde jsme museli platit vstupné, byla Eiffelovka. A teď už k muzeím samotným.

Louvre

Louvre je obří. Pokud toužíte po tom vidět každý exponát, potřebujete přibližně dva roky čistého času. Byl to původně lovecký zámeček, muzeum se z něj stalo roku 1793. V současné době vlastní 450 000 exponátů, z toho 35 000 jich je v expozici. My jsme zvládli pouze egyptologickou část a Monu Lisu, protože na víc jsme neměli energii. Louvre jsme si naplánovali na čtvrtek, tedy náš pátý den v Paříži, a už jsme byli lehce unavení. Příště si třeba projdeme jinou část, na výběr je toho opravdu mnoho. Egyptologická část se mi líbila, ale bylo to lehce vyčerpávající. No a Mona Lisa byla, jako obvykle, v obležení fotografujících turistů. Raději jsme odtamtud rychle prchli. A mezi námi, zas tak úchvatný obraz to není. Kdyby vás zajímala lehce pikantní historka o tom, proč před Louvrem vyrostly ony skleněné pyramidy, tak vězte, že je prý nechal postavit Francois Mitterand pro svou (asi) milenku Dalidu, asi nejslavnější francouzskou zpěvačku, které se přezdívá francouzská Marilyn Monroe. Dalida se narodila v Káhiře a tak jí chtěl Mitterand darovat něco, co by zmírnilo její stesk po domově. Já jsem ji vůbec neznala a dozvěděla jsem se o ní díky prohlídce Montmartru, na které jsme byli s průvodcem ze společnosti Culture fish tours, o které vám povím něco víc v dalším článku ;-). Dalida byla slavná a obdivovaná, ale také dost nešťastná, zde si můžete přečíst o jejím osudu.

Soška kočky s koťátkem, to mě dostalo :)

Z egyptologické expozice

Opravdická mumie, dost silný zážitek

Šílenství před Monou Lisou

Asi nejfotografovanější obraz na světě

Muséé d´Orsay

Po Louvru jsme zamířili do Musée d´Orsay, tam se obrazy nesmí fotit, tudíž mám pro vás jen fotku interiéru. Je moc dobře, že tuto budovu nestrhli a nepostavili tam místo ní moderní hotel, jak bylo původně v plánu. Najdete tam obrazy z leg 1848-1914, mě zajímali především impresionisté, kterým je věnováno celé horní patro muzea. Návštěvu jsem si užila, ačkoli bych uvítala klidně ještě více obrazů, myslela jsem si, že tamní sbírky jsou ještě rozsáhlejší.

Invalidovna

Model Invalidovny

Napoleonova hrobka

Jedna z mnoha soch Napoleona

Invalidovna byla původně postavena jako nemocnice a domov pro válečné veterány, a části tohoto komplexu stále slouží k těmto účelům. V další části je Muzeum armády (pokud máte slabost pro zbraně a uniformy, zajděte si tam, ale mě to až tak nenadchlo :) no a pod zlatou kopulí spočívá sám Napoleon Bonaparte. Je to honosná stavba plná mramoru a zlata, ale jedna její návštěva mi asi stačila.

Rodinovo muzeum

Auguste Rodin je jedním z (nejen francouzských) nejslavnějších sochařů. Do jeho muzea jsem se moc těšila, a to především na nádherné zahrady, které jej obklopují. Bohužel, v zahradách právě probíhala rekonstrukce, tudíž jejich velká část nebyla přístupná. Nevadí, alespoň mám motivaci se tam vrátit. Část soch a hlavně studie jsou umístěny uvnitř muzea, velké sochy pak v zahradách. Muzeum byla původně vila, kde Rodin bydlel (ale nevlastnil ji, byl tam jen v podnájmu). Vile hrozilo stržení, a tak domluvil s tehdejším pařížským magistrátem, aby ji zachovali v původním stavu a udělali z ní muzeum (za to jim nabídl darem veškeré své dílo). Rodinovy sochy jsou nádherné, pokud někdy budete mít možnost navštívit nějakou jeho výstavu, určitě ji využijte! My jsme během jednoho dne zvládli Eiffelovku (dopoledne), Invalidovnu, která je od ní kousíček, a Rodinovo muzeum, které je ve vedlejší ulici u Invalidovny.

Brány pekla

Výhled ze zahrady na Invalidovnu

Myslitel

Zahrady Rodinova muzea

Doufám, že se vám tato malá exkurze líbila a všechna muzea vám mohu jen doporučit! Co vy, máte rády muzea a galerie? Já nejrůznější výstavy miluju a strašně ráda nasávám umění, byla bych schopná chodit po muzeích a výstavních síních pořád :). 

Jo a nezapomínejte na giveaway ;-). 

Paříž: Nákupy

Milé čtenářky,

dnes mám pro vás článek, na který se doufám těšíte. Bude o tom, co a jak jsem v Paříži nakupovala. Předesílám, že primárně za nákupy jsme tam nejeli, za ten týden jsme byli pouze jednou v nákupním centru (kde jsem obhlédla parfumerii a drogerii, to je jasné :). Dále jsem se úplnou náhodou ocitla ve slevové drogerii ve čtvrti Bellevile (prostě jsme šli kolem a ukecala jsem přítele, ať se podíváme dovnitř), kde měli i Bourjois, tam jsem si to celkem užila a ke své spokojenosti i něco nakoupila za skvělé ceny.

Dovolte mi připomenout můj pařížský wishlist.

A jak to dopadlo v reálu? Mám zmenšenou řasenku Volume glamour max holidays a korektor Happy light. Tvářenka Blush exclusif mě moc nenadchla, rýžový pudr v rozkošné krabičce byl bohužel dosti třpytivý (což nemám ráda), kdyby byl matný, už by byl můj. Rozjasňovač Light, to byly taky samé třpytky, takže jsem usoudila, že se bez něj obejdu. Na letištích to s cenami také není moc slavné (vzhledem k tomu, že jsme byli stále uvnitř Eurozóny), takže parfém jsem si nakonec nekoupila. Tedy, alespoň ne na letišti. A co jsem si tedy koupila?

Nahoře je parfém, který jsem si koupila ve Versailles, od značky Marina de Bourbon s názvem Golden dynastie. V tamním obchodu se suvenýry mě zaujaly právě parfémy, nečekala jsem, že by se mi nějaký zalíbil, ale tomuto se to povedlo. Je elegantní, luxusní, moc se mi líbí balení, rozhodně očekávejte podrobnější recenzi. Také jsem si v již zmíněné outletové drogerii koupila dvoje stíny Bourjois (moje milované Effet lumiére, které se už normálně neprodávají) a monostíny z limitované edice v odstínu Beige rose, po kterých jsem toužila už dlouho (oboje stíny mě dohromady vyšly asi na 7 Euro, tož nekupte to :). No a v normální drogerii jsem si koupila korektor Happy light, mini řasenku Volume glamour max HOLIDAYS a naprosto boží rtěnku francouzské značky Biguine (recenze bude). To tmavé pozadí na fotografiích jsou tmavě modré džíny, které jsem si koupila v tamním Camaieu :-).

Nákupy

Detail řasenky, korektoru a stínů Effet lumiére

Stíny Beige rosé, parfém Golden dynastie a opět řasenka

Detail rtěnky

A jak na mě zapůsobily parfumerie a drogerie? Byla jsem tedy pořádně jen v Sephoře, jinak jsem zahlédla jak Marionnaud (několik parfumerií), tak Douglas. Sephora byla obrovská a výběr byl fakt skvělý, ceny, řekla bych, vesměs stejné jako u nás. Výběr ovšem o něco větší :-). Zaujal mě stojan Urban decay, ale jinak jsem nechtěla moc fotit (nevím ani, zda se to může a zda by mě nevyvedli :-D).

Urban decay

Ještě jsem vyfotila pár fotek v již zmiňované drogerii, kde měli takovou směs přírodní i nepřírodní kosmetiky, jak pečující, tak dekorativní, výběr byl moc fajn. Dokázala bych tam strávit hodně času a utratit hodně peněz. Nakonec jsem si odtamtud odnesla jen tu rtěnku, řasenku a korektor :). Z dekorativní kosmetiky tam měli Bourjois, Maybelline, Rimmel, L´oréal a pak francouzské značky, které jsem neznala (například Biguine, od nichž mám rtěnku). Výběr L´oréalu byl větší než u nás, a ceny stejné (aneb je předražený i ve Francii).

Elizabeth Arden Eight Hour Cream

Stojan Roger a Gallet (žádná z vůní mě ale moc nezaujala)

Ukázka pleťové kosmetiky

Testovací taštička Nuxe, nad kterou jsem docela intenzivně uvažovala, ale nakonec jsem ji tam nechala

L´oréal už má i BB tvářenku (průhledný gel, který při kontaktu s pletí zrůžoví)

A má i své chubby sticky

Jsem s nákupy spokojená a jsem ráda, že jsem své vysněné Bourjois výrobky mohla vidět ve skutečnosti a realisticky posoudit jejich využitelnost. A doufám, že vás toto malé okénko do parfumerií a drogerií potěší. (A nebojte se, nezapomněla jsem na vás, a taky jsem vám tam něco pěkného koupila ;-)). Těšíte se?

Paříž: Památky a parky

Milé čtenářky, venku je nějak nevysvětlitelně málo stupňů, pojďte se tedy se mnou ohřát do prosluněné Paříže. Průměrná teplota během naší návštěvy byla 25 až 28 stupňů přes den a i večer bylo moc dobře, dalo se sedět venku v tričku.

Dnes budu pokračovat v miniseriálu o tomto nádherném městě. Na začátek ještě uvedu, že v nejbližších dnech se můžete těšit na nákupy, muzea, jídlo a pití a taky na nějaký ten francouzský dáreček :-). Památky v Paříži opravdu stojí za to a ty nejznámější stihnete v pohodě obejít během pár dní. Takže, kde se nám nejvíce líbilo? :-)

 Sacre Coeur a Montmartre

Jedna z uliček vedoucích k Sacre Coeur

Pidi kavárnička z dob největší slávy Montmartru, jedna z těch legendárních

Sacre Coeur

Dům s nápisem Le Consulat nezměnil svou podobu asi sto padesát let :)

Kdybych si měla z Paříže vybrat jen jedno místo, tak by to byl asi Montmartr. Kopeček, na němž a pod nímž se odehrávala setkání těch nejznámějších malířů (Vincent Van Gogh, Henri de Tolouse Lautrec, Edgar Degas..), kteří zde bydleli, pili a tvořili. Jejich otisk je zde opravdu dost znát, na Montmartru je jedinečná atmosféra, je to taková pařížská Malá Strana, akorát ceny jsou k turistům mnohem přívětivější (což mě velmi příjemně překvapilo). Na Montmartru také žila (nebo třeba ještě stále žije) Amélie, jejíž kavárnu i obchůdek, kde nakupovala zeleninu, jsme viděli. Oba tyto podniky z popularity filmu dodnes těží, kavárně předtím hrozilo zavření, teď mají stále plno.

Sacre Coeur je římskokatolická bazilika, která je v mnohém unikátní (je zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Páně) . Není ani sto let stará (byla dokončena až po první světové válce) a v jejím stylu se mísí byzantský a románský sloh (architektem byl Paul Abadie). Je postavena z unikátního bílého kamene, který má samočisticí schopnosti, bazilika je tak stále zářivá. Mě osobně uchvátila, ale doporučuji její návštěvu buď brzy ráno nebo později večer, kdy okolo není tolik turistů. Zašli jsme si tam ještě během našeho posledního večeru v Paříži a bylo to něco úplně jiného než ve dne. Taky si zajděte kousek za Sacre Coeur, je tam krásný parčík, kde potkáte jen místní.

Notre Dame

Notre Dame

A podle mě nejkrásnější pohled zezadu

Tato katedrála je podstatně starší než Sacre Coeur, její stavba byla zahájena již v roce 1163 a dokončena byla v roce 1345. Za Velké francouzské revoluce byla velmi vážně poničena (například všechny sochy nacházející se na předním průčelí byly, stylově, popraveny) a uvažovalo se o její totální demolici. Naštěstí, popularita knihy od Victora Huga, Chrám Matky Boží v Paříži, ji doslova zachránila. Lidé se začali o katedrálu zase zajímat a byly vybrány dostatečné finanční prostředky na její opravu. Nám se líbila hlavně z pohledu zezadu, kdy se tyčí nad řekou a vidíte ji v celé její kráse. K tomu lze říct jen: magnifique! Je opravdu nádherná a monumentální, jako hodně věcí v Paříži. Rovněž doporučuji zajít si tam přes den a pokud možno i večer, kdy jsou všichni turisté někde jinde :).

Eiffelova věž

Pohled od Trocadera

Výhled na park pod věží

Vítězný oblouk

My dva a Paříž

Takhle to vypadalo pod Eiffelovkou při našem pikniku

A jedna večerní

Eiffelova věž neboli Eiffelovka. Je to úžasné, když ji najednou vidíte na vlastní oči. Byli jsme tam ráno, pak jsme pokračovali do Invalidovny a Rodinova muzea a v ten samý den jsme se tam ještě vrátili na večerní piknik. Eiffelovka je obklopena nádhernými parky, ve kterých potkáte nejen turisty, ale zejména ve večerních hodinách také stálé obyvatele Paříže a o to lépe si užijete tu pravou francouzskou atmosféru. Parky jsou jedna z věcí, které mě na Paříži naprosto uchvátily, téměř u každého významného turistického místa najdete nějaký krásný park :-).  Na Eiffelovku se můžete dostat buď po schodech pěšky (doporučuji) nebo výtahem, na který si ale musíte vystát dlouhatánskou frontu a který také stojí výrazně více než samotný vstup (pěšky to máte za 5 Euro, výtahem asi za 20). Je to nádherná stavba, prohlédli jsme si ji důkladně ze všech stran přes den i večer a pořád byla stejně boží. V době, kdy byla postavena, ale vyvolala skandál a pařížané volali po její okamžité demolici. Když si uvědomím, že původně měla být postavena jen na dvacet let, tak jsem opravdu ráda, že nakonec byla zachována ( a to díky tomu, že sloužila jako meteorologická a rozhlasová stanice).

Vítězný oblouk

Arc de Triomphe

Nádherné schodiště ve tvaru šneka

Výhled na Champs-Élysées

Vítězný oblouk je další pařížská dominanta, kterou nechal postavit Napoleon Bonaparte po svém vítězství v bitvě u Slavkova. Byl vybudován v letech 1806-1836 a nachází se v samotném centru paříže. Je opravdu obrovský; 51 m vysoký, 45 m široký a 22 m hluboký. Výška hlavních oblouků je 29,19 m a rozpětí 14,62 m. Menší, boční oblouky mají výšku 18,68 m a rozpětí 8,44 m. My jsme se k němu dostali pozdě večer a úplnou náhodou. Cestou od večerní Eiffelovky jsme nějak zabloudili v metru, tak jsme vylezli ven, abychom se zorientovali. A tam najednou Vítězný oblouk! Tak jsme neváhali a pořádně si jej prohlídli zvenku i zevnitř. Vzhledem k pokročilé noční hodině (bylo asi půl jedenácté) dole nikdo nebyl (obvykle se na něj stojí dlouhá fronta) a nahoře bylo jen pár lidí. Bylo to nádherné, výhled na noční Paříž byl úžasný. Opět mohu doporučit návštěvu v pozdějších hodinách...

Versailles

Příchod k zámku

Slavobrána

Malý kousíček zahrad

Fontána, která obvykle funguje

Vodní příkop a zahrady

Moderní umění

Když už jsme byli v Paříži, zajeli jsme si i kousek od ní, podívat se na zámek Versailles. Do Versailles jede vlak RER C a lístek tam i zpět stojí asi 7 Euro. Nemusíte se bát, že byste do zámku netrefili, prostě jděte s davem :). Jízda vlakem trvá asi 50 minut. Podle mého skromného odhadu je Versailles nejnavštěvovanější památkou ve Francii. Lidí tam bylo opravdu hodně, až moc, takže jsme se interiérem zámku posouvali jako štrůdl. Původně to byl lovecký zámeček uprostřed lesů, ale Ludvík XIV. z něj vytvořil tu dnešní monstrózní záležitost. Je to hezké, největší zámek, jaký jsem kdy viděla, ale jednou mi to asi stačilo. Mnohem více se mi líbily zahrady, které jsou nádherně upravené, OBROVSKÉ a všichni turisté se v nich tak hezky rozprsknou. Na dokonale upraveném trávníčku jsme si dopřáli i půl hodinky odpoledního spánku (nejlepší věc na návštěvě Versailles).

Parky

Parky jsou opravdu všude, jsou nádherné a jsou skvělé k odpočinku, válení, piknikování i pozorování pařížanů. Nechám už promlouvat jen fotky :).

Pohled na Eiffelovku směrem od Louvru

Lucemburské zahrady v Latinské čtvrti (obrovský úžasný park)

Park kousek od Louvru, směrem k Place de la Concorde

Relax v parku kousek od Louvru

Stále tentýž park

Kreslící lidi potkáte všude

Tak, to je zatím vše, snad se vám článek i fotky budou líbit. Jen ještě dodám, že fotky jsou všechny vyfocené mnou a vztahují se na ně autorská práva, faktografické informace jsem čerpala z Wikipedie :). Těším se na vaše postřehy, náměty, přání či dotazy.