Milé čtenářky, po delší době se zde budu zase věnovat knihám. Paula Coelha mám ráda a přečetla jsem od něj téměř vše, co u nás vyšlo. Vám bych ale chtěla postupně představit ty, které mě zaujaly nejvíce, protože souhlasím s kritikou vztahující se k tomuto spisovateli v tom smyslu, že se dost často opakuje a již nepřináší nic nového. To ale neplatí pro Jedenáct minut. Tato kniha je silným příběhem o lásce, o moci, kterou máme nad svým osudem a o tom, co vše je v životě možné. Je to tak trochu pohádka, ale na výpovědní hodnotě se tím nic nemění. Maria je mladá a (jak ji její okolí neustále ujišťuje) výjimečně krásná dívka. Sní o tom, že opustí malou vesnici, kde se narodila a dostane se do Evropy, kde se stane slavnou tanečnicí a zpěvačkou. Na výletě v Rio de Janeiru skutečně zaujme evropského agenta zajišťujícího tento druh práce a její sen se jí (zdánlivě) splní. Maria se tedy vypraví do Ženevy, tam ale zjistí, že ta práce není zdaleka tak výhodná, jak si původně myslela. Je zoufalá, protože peníze na zpáteční cestu nemá a v práci je nešťastná, protože velkou část výdělku musí odevzdávat svému zaměstnavateli. Nakonec se rozhodne pro práci v nočním klubu a stane se prostitutkou. Má jasný plán, našetřit dost peněz na zpáteční cestu do Brazílie, kde si chce koupit farmu. Jenže, lidé, které potká, ji přimějí změnit jak pohled na život, tak její plány. Vypravěč příběhu se soustředí převážně na Mariu, na její vnitřní pocity, priority a plány. Mě tato kniha zaujala především tím, jak Coelho (potažmo vypravěč) nahlíží na ženu a její vnitřní svět a v neposlední řadě také zřejmě docela věrným popisem toho, jak to chodí v nočním klubu. Je také velice otevřený v popisech sexuálních scén, což mi ale nijak v rámci příběhu nevadí, pořád se mi zdá, že nepřekročil hranici vkusu. Do knihy se mu podařilo vložit hodně podnětů k zamyšlení a "univerzálních pravd", u kterých rozhodně neškodí, když si je občas uvědomíme. Dovolím si vložit pár citátů:
"Nejvíc a nejopravdověji touží člověk po tom, mít někoho blízkého. Pak
se všechno dává do pohybu, muž a žena rozehrají hru, ale to, co
předchází - ta přitažlivost, která je spojí - se nedá vysvětlit. Je to
nezachytitelná touha ve své ryzí podobě. Když je touha ještě ryzí,
zamilují se muž a žena do života, váží si každičkého okamžiku, prožívají
ho naplno a jen čekají, kdy přijde další požehnání. Takoví lidé nikam
nespěchají, nechtějí běh věcí sami urychlit. Vědí, že nevyhnutelné
stejně nastane a opravdové si najde svou cestu. A když to přijde,
neváhají, nerpomarní příležitost, neztratí ani jedinou čarovnou chvíli,
protože si váží každé vteřiny."
"Na těch nejdůležitějších setkáních se naše duše domluví ještě dřív, než se setkají těla."
"
Podle Platóna nebyli ženy a muži při stvoření světa takoví jako dnes;
existovala jediná malá bytost s jedním tělem a s hlavou se dvěma
tvářemi, odvrácenými od sebe. Měla čtyři ruce a čtyři nohy, jako by ji
tvořily dvě bytosti různého pohlaví, srostlé zády k sobě. Jenže řečtí
bohové žárlili, když viděli, že bytost se čtyřmi pažemi dokáže víc
pracovat, její dvě tváře jsou vždy na stráži, takže ji nepřekvapí útok
ze zálohy, a protože má čtyři nohy, vydrží dlouho stát nebo jít. Ale
nejvíc se báli toho, že oboupohlavní bytost se může sama množit a
nepotřebuje k tomu nikoho dalšího. Zeus, nejvyšší vládce Olympu,
rozhodl: ,Mám plán, jak zbavit smrtelníky jejich síly.´ A rozťal tu
bytost bleskem vedví a stvořil z ní muže a ženu. Na zemi velmi vrostl
počet obyvatel, ale noví lidé byli slabí a zmatení, protože každý teď
musel znovu hledat svou ztracenou polovičku, obejmout ji a načerpat z
toho objetí ztracenou sílu, schopnost bránit se proti zradě, dlouho
chodit a tvrdě pracovat. To objetí, v němž se dvě bytosti znovu spojí v
jedinou, nazýváme sex."
Zdroj citátů
A co vy, co teď čtete? A máte rády Paula Coelha?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji všem za milé komentáře, dělají mi radost :-).