Milé čtenářky, daří se mi naplňovat mé předsevzetí "více číst" (tento týden jsem přečetla tři knížky), a tak se můžete těšit na pravidelnější knižní minirecenze, zřejmě se zde budou objevovat každé pondělí. Od Johna Connollyho chci postupně přečíst všechny knihy, které u nás vyšly, jeho styl psaní se mi velice líbí. Ztracené duše je jedna z posledních novel z jeho série o detektivovi Charliem Parkerovi. Ten ale, na rozdíl od jiných příběhů, zde nehraje až tak zásadní roli, Connolly se ve vyprávění soustředí spíše na ostatní postavy. Opět se mu daří vtáhnout čtenáře do děje již od první stránky. Zpočátku není vůbec jasné, co mohou mít společného američtí veterání z války v Iráku, ředitel sbírek starověkých uměleckých předmětů v Bagdádu a tajemný a krutý muž jménem Herodes, který se neštítí ničeho, aby získal to, co hledá. Na začátku Charlieho Parkera požádá otec jednoho z válečných veteránů, aby vyšetřil okolnosti sebevraždy jeho syna. Oficiální příčina zní deprese a posttraumatická stresová porucha, ale některé detaily se Charliemu nezdají, tím spíše, když postupně zjišťuje, že sebevraždu jako řešení nesnesitelné situace zvolilo více bývalých vojáků ze stejné jednotky. Parker se postupně seznamuje s těmi, co přežili, ale nikdo mu nechce říct nic bližšího, nic o tom, co se v Iráku stalo. Zjistí ale, že vojáci se během své mise rozhodli využít nehlídaného bagdádského muzea a naplánovali jeho vykradení, aby pak mohli s uměleckými předměty nevyčíslitelné hodnoty obchodovat na černém trhu v USA. Každý čin má ale svoji cenu a ta, kterou zaplatí někteří z hrdinů této knížky, je možná až příliš vysoká...
Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem a byla jsem nadšená promyšleností příběhu, v němž Connolly kombinuje zdánlivě neslučitelné motivy: posttraumatickou stresovou poruchu, pašeráctví přes hranici mezi Amerikou a Kanadou, problematiku válečného konfliktu mezi USA a Irákem a v neposlední řadě také důležitost starých mytologií, věr a pověr.
Pokud se rozhodnete si tuto knihu oscilující mezi detektivkou a thrillerem přečíst či jste ji už četli, budu moc ráda, když se se mnou podělíte o své dojmy.
To zní moc dobře, musím si na ni vzpomenout, až nebudu mít co číst! :)
OdpovědětVymazat