Skleněný pokoj

Milé čtenářky,
přeji vám pěkné pondělí a budu ráda, pokud vám jej zpříjemní dnešní knižní tip. Skleněný pokoj od Simona Mawera jsem si chtěla přečíst už od té doby, co mi o něm nadšeně vyprávěla kamarádka. Touha po přečtení této knihy byla ještě umocněna osobním setkáním s panem Mawerem, který k nám do školy přišel na besedu. Nicméně jsem se k přečtení dostala až teď, po dlouhé době těšení. Naštěstí, jak to někdy při velkých očekáváních bývá, jsem nebyla knihou zklamána, ba naopak. Simon Mawer ve svém fiktivním románu zpracovává skutečné historické události, které ovlivnily jednu z nejzajímavějších staveb u nás; vilu Tugendhat. Na osudu této vily lze sledovat osud celého našeho národa, od nadějného a šťastného období První republiky přes fašistickou okupaci a bombardování Brna až po osvobození Rudou armádou, která se značně přičinila o zničení zbývajícího vybavení vily (například knihovna z exotického dřeva byla použita jako otop) a "praktičnost" komunismu, který neuznával umění bez funkce či nekonvenční domy, a tak byla vila využívána jako rehabilitační středisko (ale ještěže tak, mohl ji potkat i mnohem horší osud). Po dlouhých průtazích a mnoha komplikacích byla v roce 2001 zařazena do Světového dědictví UNESCO a v roce 2012 snad už definitivně otevřena pro veřejnost coby ukázka funkcionalistické architektury. Vila jakoby byla další velmi důležitou postavou románu, sjednocujícím a zároveň rozdělujícím prvkem, z něhož jsou hrdinové příběhu nuceni uprchnout, a kam se po mnoha letech mohou znova podívat. Vila Tugendhat symbolizuje výjimečnost a čistotu a vzbuzuje ve všech svých obyvatelích různé emoce. Její majitelé a stvořitelé, Viktor a Liesel, na dobu v ní strávenou vzpomínají celý život jako na chvíle, kdy byli nejvíce šťastní. Kvůli Viktorovu židovskému původu ale byli nuceni uprchnout do Švýcarska a následně do Ameriky, což se ale zpětně může čtenáři jevit jako štěstí v neštěstí, neboť alespoň nebyli svědky toho, jak bylo s jejich domovem nakládáno. Skleněný pokoj je zkrátka skvělá kniha, z jejíhož děje bych nerada prozradila něco dalšího, proto jen říkám: přečtěte si ji. Obzvláště tehdy, pokud máte rády Brno, historii, architekturu, umění či dobře napsané knihy :-).