po delší době to dnes bude zase na literární téma. O Simonu Mawerovi už jsem se zde na blogu trošku rozepsala v tomto článku. Od Skleněného pokoje jsem od něj nic nečetla, což se změnilo až nedávno. Román Pád u nás vyšel česky v roce 2013. Zjednodušeně řečeno je to román o horolezcích a horolezectví, ale to bychom opomíjeli mnoho jiných a neméně zajímavých rovin tohoto příběhu. Struktura tohoto románu je velice zajímavá, děj se odehrává ve třech časových rovinách (léta před druhou světovou válkou, 60. a 70. léta a současnost) a sleduje osudy dvou chlapců, později mužů (Roba a Jamieho) i složité vztahy jejich rodičů. Rob a Jamie se od nesmělého pubertálního přátelství dostanou do velmi zvláštního a zvenčí jen těžko pochopitelného vztahu dvou horolezeckých parťáků, kteří si bezvýhradně věří a společně pokořují stále větší a větší výzvy a složitější trasy. Spojuje je absence otce (Jamieho otec Guy Matthewson umrzl v horách, Robův otec rodinu opustil, i když, otázka otců je v příběhu zatraceně složitá a pravda se čtenáři odkrývá postupně) i touha dokázat něco, co před nimi nikdo nedokázal. Jejich přátelství je ale narušeno seznámením s velmi zvláštní dívkou, Ruth, do které se oba zamilují...
Kromě příběhu Jamieho a Roba se v knize odehrává také příběh Jamieho rodičů, Guye a Meg, a Diany (matka Roba), která se s Guyem náhodou seznámí na výletě ve Walesu a zamilují se do sebe. Pak už se ale nesetkají a Diana ve válečném Londýně zjistí, že je s Guyem těhotná... To je jen střípek příběhu, ze kterého nechci o moc víc prozrazovat, abych vás o nic neochudila. Pád je románem o lásce, která trvá okolnostem navzdory, o touze, která nemůže být naplněna a také o tom, jak moc lžeme sami sobě ve snaze se vyhnout problémům. Máte-li s nadcházejícím podzimem chuť na nějakou hutnou knihu, která ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení a při snaze o její popis budete tápat, co vlastně vyzdvihnout kromě celkového pocitu, že nic lepšího jste dlouho nečetli, je Pád tou správnou volbou.
A co čtete momentálně vy?
Přeji vám krásný zbytek neděle :).
Já jsem ji četla. Ze začátku mi přišla hrozně nezáživná, ale jakmile člověk začal propadat víc do příběhu, tak super! Úplně mě to chytlo a přečetla jsem ji snad za dva dny :-)
OdpovědětVymazat