neděle 10. dubna 2016

Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se

Milé čtenářky, už dlouho jsem na blog nenapsala knižní doporučení. Neznamená to, že nečtu, ale chci sem dávat jen opravdu výjimečné knihy, takové, ke kterým se ráda vracím a které mi s každým dalším přečtením dají něco nového. Nynější počasí navíc přímo vybízí ke čtení, tudíž mám pro vás dnes tip na opravdu skvělou knížku :).

Knihu od Fredrika Backmana s názvem Babička pozdravuje a omlouvá se mi doporučila a poskytla moje kamarádka, jež mi už doporučila spoustu skvělých knih, takže jí věřím a vím, že to, co pochválí, vždycky stojí za to. Tuto knihu jsem začala číst na dovolené v Thajsku. Nejdříve mi trochu trvalo, než jsem se dostala do příběhu, ale čím dále jsem se v ději dostávala, tím větší smysl mi dával. Hlavními hrdinkami této knihy jsou bezesporu ženy. Else je sedm, tedy skoro osm a její babičce je šedesát sedm (skoro šedesát osm). Elsa je velmi chytrá a bystrá holka, která miluje Harryho Pottera, svoji nebelvírskou šálu a marvelovské komiksy. Babička je mírně řečeno neobvyklá, celá kniha začíná na policejní stanici, kde babičku vyslýchají ohledně jednoho incidentu, jenž v sobě zahrnoval házení hovínek po policajtovi. Elsa babičku miluje, ale občas se za ni stydí a často si přeje, aby byla o trochu víc normální a praktická, jako babičky ostatních dětí. Netuší ale, že babička dělá jen máloco náhodně a že pro Elsu vymyslela velký úkol, kterého je hoden jen ten nejstatečnější rytíř z Miamasu (Miamas je místo, kam se spolu babička s Elsou vydávají a kde být normální není výhodou, naopak je nejlepší být co nejvíc jiný). Musím říci, že podobnou knihu jsem snad nikdy nečetla, uchvátil mě postupně se rozvíjející příběh a moc mě bavily nečekané souvislosti mezi jednotlivými postavami, jejich vývoj i postupné nahlížení do jejich minulosti. Elsa se v příběhu setkává se smrtí, strachem, šikanou, zlými i nechápajícími lidmi, ale díky babičce a jejím příběhům se dokáže zachovat správně a statečně. Nechci prozrazovat moc z děje, vězte jen, že je to skvěle napsaná a vystavěná kniha, která vás na konci zanechá tak trochu citově vyždímané a bude vám v hlavě ležet ještě několik dní, ne-li týdnů. A pak si ji přečtete znova :).

Znáte tuto knihu? Nebo jste četly (četli) nějakou jinou od Fredrika Backmana? A jak se vám líbí?

4 komentáře:

  1. Aj mna uchvatila a hned som ju podala dalej, nech si mozu precitat aj ini.
    Citala som aj od tohto autora aj "Muz menom Ove" a ta ma dost sklamala. Ale mojej svagrinej, ktora ma rada jednoduche romany, sa prave tato druha kniha velmi pacila.

    OdpovědětVymazat
  2. Je skvělá. O tom prostě nemůže být pochyb. A mě asi nejvíc dostalo, jak moc se liší od Muže jménem Ove, kterého jsem milovala úplně stejně moc jako tu Babičku.. ale pokud bych dostala tyhle dvě knihy jako příběhy bez obálky a nikdo by mi neřekl, že je napsal stejný člověk, nikdy by mě to bylo bývalo nenapadlo. Je to krásné. Krásné čtení.
    A vychází další o Britt-Marie.. a něco mi říká, že je to přesně tak Britt-Marie z Babičky, co pozdravuje a omlouvá se.. Host už přijímá předobjednávky ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oveho chci číst. O Britt-Marii vím a těším se moc na knižní veletrh :). To zase bude náročné, nosit ta kila, ale my to zvládneme jako vždycky. Děkuji za komentář, milé pyré!

      Vymazat
  3. Citala som ako prveho Oveho a az potom Babicku a za mna urcite Ove. Mozno to bolo sposobene aj tym, ze Babicka bola v cestine a ako som dlho nic po cesky necitala, islo mi to tazsie a aj dej bol taky... nevedela som sa do toho prosto dostat. Ove bol vtipny, jasny, malo to dej, spad... a mam s nim vela vela spolocneho :-))))

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé komentáře, dělají mi radost :-).