Při tvorbě této knihy se Robert Fulghum nechal inspirovat vlastními zážitky z tančírny tanga, kam chodil v Argentině, a děj přenesl do tančírny Century v Seattlu. Na této knize spolupracoval se svou nynější manželkou, malířkou Willow Bader, která ji nádherně ilustrovala. Tango, okolo kterého se vše točí, není pro Fulghuma jen tancem, ale zároveň i způsobem vyjádření sebe sama, cestou, po které je možné se vydat, a která v podstatě nikdy nekončí. Prostředkem ke kultivaci člověka, který mu umožňuje vnímat jinak jak sebe sama, tak i svět okolo. V knize zkoumá potřebu člověka instinktivně reagovat na hudbu, a pomocí příběhů několika postav sděluje pravdy, které si v sobě neseme všichni. Mottem této knihy je to, že dveře, o kterých jsme si mysleli, že jsou pro nás zamčené, mohou být jen zavřené, stačí vzít jen za kliku. Stejně tak si to myslel i Robert Fulghum, že tango už nikdy tančit nebude, a nakonec jej tančí, miluje a o své zážitky se rozhodl podělit se čtenáři. Ilustrace na titulní straně zobrazuje Willow a Roberta, který nosí každou botu jiné barvy, aby si pamatoval, která je při tanci pravá a a levá. A jak to vím? Inu, měla jsem to štěstí a navštívila jsem představení Listování, což byla jevištní dramatizace tohoto románu a které se zúčastnil i Robert Fulghum a Willow Bader. Vidět na vlastní oči Roberta Fulghuma tančit tango, to je opravdu něco, na co se nezapomíná. Kniha samotná vás pohltí stejně jako tanec, který je jedním z jejích ústředních motivů a neodložíte ji, dokud ji nedočtete. Robert Fulghum se vydal novým, pro mě zcela nečekaným směrem, co se tématiky týče, a moc mě baví :).
Co vy, znáte tuto knihu?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji všem za milé komentáře, dělají mi radost :-).