Vivat přírodní kosmetika

Nejsem vyhraněný zastánce přírodní ani chemické kosmetiky. Ráda si srovnávám informace o výhodách a nevýhodách přírodní a chemické kosmetiky z různých zdrojů a nejdůležitější hledisko je pro mě to, jakou má pro mě daný kosmetický výrobek užitnou hodnotu a jaký mi poskytuje výsledek. Dnes bych Vám ráda představila své oblíbené výrobky z přírodní části kosmetického spektra, které momentálně používám a se kterými jsem spokojená.

Olejíček Saloos - bio regenerační obličejový olej

V lahvičce jej zbývá ještě půlka, a to jej mám od listopadu minulého roku. Používám jej především nyní a mám v plánu jej používat do konce zimy, kdy moje pleť potřebuje extra hydrataci a rozjasnění. Tento olejíček pleť nedráždí, pěkně ji rozjasní a vyživí, zneviditelňuje vrásky, sjednocuje barvu pleti. Jedinou jeho nevýhodou je, že se mi občas podaří zamastit si s ním ofinu, knížku, klávesnici počítače atd. Nanáším jej tedy v době, kdy už nemám večer nic jiného v plánu. Jeho hlavní výhodou je čistě přírodní složení a také velmi jemná vůně růží, kterou oceňuje i můj přítel :).

Quencher Radiant C od Herbalife

Tento osvěžovač obličeje jsem dostala od své Herbalife poradkyně zdarma, a s úspěchem jej používám pod výše zmíněný olejíček od Saloos. Je totiž doporučeno olejíček nanášet na navlhčenou pleť, k čemuž se tento sprej výborně hodí. Obsahuje kromě jiných složek také velmi vysoké množství vitaminu C, odtud název Radiant C. Jsem s ním spokojená, pleť je po něm hezky rozjasněná, a v kombinaci s olejíčkem funguje skvěle. Velmi jemně voní, taktéž pleť nijak nedráždí, jeho používání je velice příjemné. Má brněnská večerní péče o pleť je tedy následující: vyčištění pleti Sensibio H2O od Biodermy, navlhčení sprejem od Herbalife, hydratace olejíčkem od Saloos.

Aloe vera gel

Tento čistý přírodní aloe vera gel je opravdu nenahraditelný, co se týče léčby pupínků, drobných poranění (postrouhání od struhadla, pořezání od papíru atd.), opruzenin, oparů, spálenin atd. Jeho použití je zkrátka univerzální a funguje opravdu skvěle. S výrobky firmy Forever living products mám jen pozitivní zkušenosti (měla jsem od nich ještě balzám na rty a deodorant). Aloe vera gel směle nahradí několik jiných výrobků z lékárny, rozhodně by neměl chybět v žádné domácnosti :). Vyfotila jsem Vám složení.

Krém na oči eco beauty od oriflame

Tento krém jsem poměrně podrobně rozebírala v tomto článku, a nic se nezměnilo, stále jej miluji a mé oční okolí je díky němu mnohem hezčí. Vrásky jsou méně výrazné, kruhy pod očima jsou mnohem méně výrazné, pleť si lebedí, nemám, co bych mu vytkla. Používám jej dle potřeby, ráno, přes den, i večer.

Edit:

Sprchový olej Saloos Intimia

Jelikož jsem dnes zamířila do prodejny zdravé výživy, tak jsem neodolala a koupila jsem si (kromě celozrnného kuskusu, kukuřičné mouky a celozrnných špaget - já tam nesmím chodit moc často!) sprchový olej od Saloos - Intimia. Je vhodný pro intimní hygienu i na celé tělo, má antimykotické a antiseptické účinky, velmi příznivě působí při kvasinkách a zánětech močových cest, funguje také jako skvělá prevence těchto potíží. Obsahuje olej z geránie, tea tree a manuky. Nádherně jemně voní. Už jsem jej jednou měla a byla jsem s ním více než spokojená. Působí také dobře při akné, ekzémech a lupénce, takže pro mě ideální :). Pokusila jsem se Vám vyfotit i složení. 

Co Vy, máte zkušenost s některými z těchto výrobků?

Rosemary má děťátko

Tato kniha je dnes už klasikou, ale není od věci si ji připomenout. Ira Levin je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, přečetla jsem od něj vše, co u nás vyšlo. Kvalita jeho románů je trochu kolísavá, ale Rosemary má děťátko (a Stepfordské paničky, které zřejmě znáte z filmového zpracování) vám mohu bez obav doporučit. Rosemary je mladá žena, která se se svým manželem Guyem nastěhuje do starého domu a postupně se seznamuje s jeho nájemníky. Oblíbí si zejména postarší manžele Castevetovy, kteří ji začnou považovat za svou dceru a Rosemary je jim vděčná za péči, kterou jí a Guyovi poskytují. Dokud ovšem nezačne tušit, že něco není v pořádku. Guy se chová stále podivněji, zejména od té doby, co Rosemary zjistí, že je těhotná. Její otěhotnění doprovázel zvláštní sen, kdy se jí zdálo, že ji znásilňuje nějaká stvůra s dlouhými drápy a probudila se s poškrábanými zády, Guy ji ale přesvědčuje o tom, že se nic nestalo a že si jen "zapomněl ostříhat nehty". Čím dál tím šílenější sled událostí Rosemary utvrzuje v tom, že manželé Castevetovi jsou satanisté a ji si vybrali jako matku budoucího Satana. Je tohle všechno jen výplodem její mysli nebo je na tom něco pravdivého?

Co Vy, znáte tuto knihu či nějakou jinou od Iry Levina? A jak se Vám líbí filmová verze Rosemary?

10 little secrets

Tento tag se mi velice líbí, takže jsem si dovolila v něm pokračovat :). Můžete si jej přečíst například u Plum, nebo na blogu Beauty of body and mind.

1. Jaký produkt v Tobě vzbudí pocit, že si připadáš miliónově?

Je jich více, spíše je to pro mě kombinace hezkého nalíčení, parfému atd. Pokud bych si měla vybrat jeden jediný produkt, tak asi korektor Healthy mix od Bourjois :-).

2. Jaké je Tvé tajemství v péči o pleť?

Držím se jedné značky - Bioderma, nepřeháním to s kosmetikou, neexperimentuji moc s novými značkami, dbám na čištění i hydrataci pleti, dostatečně piju. Nejvíce se na mé pleti odráží strava, pitný režim a případný stres, takže se snažím nestresovat. Nekouřím a nepiju moc tvrdého alkoholu, to se na pleti taky dost odráží.

3. Jaké je Tvé tajemství v péči o vlasy?

O své vlasy se naštěstí nemusím nijak extra starat, dělají mi radost i bez speciální péče. Odráží se na nic příznivě užívání kolagenu a vápníku, hořčíku a zinku. Mé oblíbené přípravky na vlasy znáte z jiných článků, většinou mi stačí šampon, kondicionér a na úpravu trocha tužidla.

4. Jaké je Tvé největší pravidlo v oblasti stravy?

Dodržovat dostatečný pitný režim, jíst pravidelně čtyřikrát a pětkrát denně, dopoledne spíše ovoce, odpoledne zelenina. Jím vše, co mi chutná, nejsem a ani neplánuji být vegetariánem, frutariánem ani ničím podobným. Podobně jako Plum se držím zásady - nic si neodpírat. V oblasti výživy mě hodně nakopl program Herbalife :-).

5. Jaké jsou Tvé tipy na cvičení?

Mi nejvíce vyhovuje chůze a turistika, občas posilovna nebo bazén. Žádné extra tipy na cvičení nemám. Je lepší dělat něco než nic :-).

6. Který parfém je Tvou tajnou zbraní?

Nejvíce sexy si připadám, když použiji Be Delicious nebo Red Delicious od Donny karan, to jsou mé zamilované parfémy.

7. Nějaký Tvůj kousek oblečení, za kterým se muži na ulici otáčejí?

Žádný specifický asi nemám, ale kombinace, která funguje vždy, jsou šaty nebo sukně v délce nad kolena a podpatky. Tuto kombinaci nosím velmi ráda.

8. Jaký je Tvůj nejstřeženější šperk?

Byla bych velmi nerada, kdybych ztratila šperky, které v podstatě nesundávám; dva řetízky a čtyři prstýnky. Řetízek s křížkem jsem si dovezla ze Skotska, druhou půlku srdíčka, doplňující tu mou, má přítel. Prstýnky jsem dostala od rodičů, od tety a od sestry.

9. Kdo je Tvojí módní inspirací?

Jednoznačně moje sestra :-). Líbí se mi, jak umí věci zkombinovat.

10. Řekni nám o sobě něco, co nevíme.

Mám křivé malíčky na rukách, dědičný znak z taťkovy strany. Když jsem si zlomila pravý malíček, doktor se dost divil, když viděl jeho rentgenový snímek a druhý, nezlomený malíček, který byl úplně stejně křivý :-)

Páteční líčení

Dnes to bude jen stručně, opět jsem dnes měla náladu na fialové líčení, ale je to jiné, než minule.

Použité produkty

Po směru hodinových ručiček: monostíny od Bourjois v odstínu Blanc amethyste, korektor Healthy mix od Bourjois (překypaný do prázdného obalu od vajíčka od oriflame), tužka na oči Effet duochrome v odstínu Violet rosé od Bourjois, moje momentálně velmi oblíbená řasenka Stimulash volume od Astoru a pudr v odstínu vanille od Bourjois. Korektor jsem použila ve velmi malém množství i jako make-up a pod oči a na oční víčka. Pak jsem přepudrovala celou tvář včetně očních víček, pak jsem víčka namalovala tužkou a na tu pak nanesla stíny. Na závěr řasenku, oční stíny Blanc amethyste jsem použila i jako tvářenku, na rty balzám a bylo to :-).

P. S. Foťák trochu sežral barvy, výsledek je ve skutečnosti fialovější.

Výsledek

Oční krém oriflame eco beauty

Takže, abychom si to shrnuli. Mám kruhy pod očima, mám jemné (i méně jemné) mimické vrásky kolem očí. Mám citlivou pleť, a kolem očí obzvlášť, jen tak nějaký oční krém mi nesedne, a k očním krémům od oriflame jsem neměla moc důvěru. A tento krém je bez přehánění malý zázrak.

Takže, co tvrdí výrobce?

Exkluzivní, velmi lehké přírodní složení vyhlazuje jemné linky a redukuje otoky a tmavé kruhy kolem očí. Receptura Natural Pro-Blend™ s fair trade bambuckým máslem a fair trade bio kokosovým olejem.

A co tvrdím já?

Na první pohled je mi sympatické, že tento krém má certifikát Ecocert, Vegan a Fairtrade.  Obsahuje mnoho přírodních složek, složení najdete tady. Balení krému je pěkné, vkusné, jednoduché, zkrátka povedené. Na pleti je opravdu příjemný, lehký a rychle se vsakuje, nežmolkuje, je to pro mě ideální podklad i pro oční korektor a následné líčení očí. Zdá se mi neparfémovaný, ale podle složení nějaký přírodní parfém obsahuje. Nejdůležitější ale je, že doopravdy rozjasňuje oční okolí, viditelně redukuje vrásky a vypíná pleť a nijak nedráždí pokožku kolem očí. Je to první oční krém, po jehož použití necítím potřebu použít na moje kruhy pod očima ještě korektor, mé oční okolí s ním vypadá zdravě a doopravdy rozjasněně. Vyhovuje mi mnohokrát víc než krém Sensibio od Biodermy, po jehož použití na noc jsem měla ráno většinou opuchlé oči. To se mi s tímto krémem nestává. Na fotkách můžete vidět ještě aplikátor a ukázku krému na ruce.

Co Vy, máte s tímto krémem nějakou zkušenost? Nebo s jinými výrobky z řady Eco beauty? Já jsem z něj nadšená a určitě si jej pořídím znova, až mi dojde.

Obsah: 15 ml. Cena: 269 Kč v katalogu, já jsem jej koupila za 90 Kč. V katalogu č. 15, který je platný od 9. 10., je v akci za 189 Kč.

Tato recenze je můj osobní dojem, zatím mi žádná firma bohužel výrobky k recenzi neposílá :-).

Amerika, část druhá

Pomalu nastal čas podělit se o další dávku zážitků z Ameriky a Kanady. Dnes to bude o místech, která na mě silně zapůsobila, nebude to řazené chronologicky tak, jak jsme je navštívili, ale spíše pocitově.

Strawberry fields

Toto místo jsem si přála navštívit v podstatě od té doby, co jsem se dozvěděla o jeho existenci. Je to památník Johna Lennona, nacházející se v Central Parku. I třicet dva let po jeho smrti se tam každý den objevují čerstvé květiny a spontánně se tam schází lidé, aby si tam zahráli a zazpívali. Měli jsme to štěstí, že tam zrovna hrál a zpíval muž, který rozhodně Johnu Lennonovi nedělal ostudu. Odmítl, když jsme mu chtěli dát "do klobouku" nějaké peníze, s tím, že to dělá pro sebe a pro Johna, že si tam rád chodívá zahrát jeho písničky. No, a zrovna hrál Imagine, myslím, že není třeba nějak zvlášť popisovat zvláštní náladu onoho okamžiku....

Ground zero

 

Památník obětí 11. září má hodně zvláštní atmosféru. Na místě původních věží jsou dvě nádrže s vodou (na fotce vidíte jednu z nich), na jejichž okrajích jsou uvedena jména všech lidí, kteří při útoku zahynuli. Když jsme tam byli, běhal mi mráz po zádech, a myslím, že coby památník je to důstojné a vkusné místo. V červenci 2001 jsem byla v New Yorku s rodiči a ani ve snu by mě nenapadlo, co se za dva měsíce stane.

Central park

Uprostřed New Yorku najednou - příroda. Central park, který byl zanechán coby "původní" kus přírody uprostřed velkoměsta zcela záměrně, považuji za jeden z nejlepších urbanistických nápadů. Díky němu má New York mnohem lepší vzduch, klima a jeho obyvatelé mají k dispozici klidné místo, kam se mohou kdykoli uchýlit. Klidně bych tam strávila celý den. Prošli jsme asi čtvrtinu, potkali jsme asi sto veverek, nespočet běžců, cyklistů, bruslařů a skateboardistů a skončili jsme u Metropolitního muzea umění (Central park je lemován nejrůznějšimi muzei), kam jsme ale jen nakoukli a nechali si ho na příště, neboť je obrovské.


Niagarské vodopády

Ne že bych je nikdy předtím neviděla, ale tentokrát jsme přespávali v nedalekém motelu, tudíž jsme je viděli večer, se speciálními světelnými efekty a následující den jsme tam strávili celé dopoledne. Jeli jsme lodičkou až pod vodopád a pak jsme si zašli i na Cave of the Mist, což je atrakce, která klame tělem. Žádná jeskyně to není, je to část vodopádu, kdy se dá jít přímo pod něj. Já jsem se snažila celkem úspěšně zůstat suchá, ne tak mužská část naší výpravy. Všichni si to náramně užili :-).

Rainbow bridge

Most z USA do Kanady, který jsme původně měli přejet v autobusu, jsme nakonec přecházeli pěšky v zóně určené pro pěší. A řeknu vám, mělo to něco do sebe. Naskytl se nám další nádherný výhled na Niagarské vodopády, tentokrát z jiného úhlu, a zakončili jsme to procházkou po kanadské straně a drinkemv Hard rock café, kde jsme se pak sešli s tetou, která nás odvezla k sobě domů, do Toronta. Na fotografii je zachycen přítel s naším kufrem, na druhé fotografii most samotný.

Harbourfront
 

Tento přístav v Torontu se nám zalíbil natolik, že jsme tam během naší třídenní návštěvy zamířili hned dvakrát. Je to opět kus klidu ve velkoměstě, krásná pěší zóna táhnoucí se podél břehu jezera Ontario, s restauracemi, lavičkami, parkem a krásnými obchůdky. Pokud někdy budete v Torontu, tak Harbourfront rozhodně nevynechte!

Univerzita v Princetonu

Tam jsme se zastavili cestou do Philadelphie a Washingtonu. Tohle je univerzita, kde bych chtěla v příštím životě studovat. Malý svět sám pro sebe, takové městečko a park v jednom. Vládla tam neuvěřitelně pohodová atmosféra, všude jsou vzrostlé stromy, zkrátka úžasné prostředí.

Snad se Vám tento článek bude líbit, v další části se budu věnovat Washingtonu, a můžete se těšit na další články o jídle a o nákupech ;-).

Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Při tvorbě této knihy se Robert Fulghum nechal inspirovat vlastními zážitky z tančírny tanga, kam chodil v Argentině, a děj přenesl do tančírny Century v Seattlu. Na této knize spolupracoval se svou nynější manželkou, malířkou Willow Bader, která ji nádherně ilustrovala. Tango, okolo kterého se vše točí, není pro Fulghuma jen tancem, ale zároveň i způsobem vyjádření sebe sama, cestou, po které je možné se vydat, a která v podstatě nikdy nekončí. Prostředkem ke kultivaci člověka, který mu umožňuje vnímat jinak jak sebe sama, tak i svět okolo. V knize zkoumá potřebu člověka instinktivně reagovat na hudbu, a pomocí příběhů několika postav sděluje pravdy, které si v sobě neseme všichni. Mottem této knihy je to, že dveře, o kterých jsme si mysleli, že jsou pro nás zamčené, mohou být jen zavřené, stačí vzít jen za kliku. Stejně tak si to myslel i Robert Fulghum, že tango už nikdy tančit nebude, a nakonec jej tančí, miluje a o své zážitky se rozhodl podělit se čtenáři. Ilustrace na titulní straně zobrazuje Willow a Roberta, který nosí každou botu jiné barvy, aby si pamatoval, která je při tanci pravá a a levá. A jak to vím? Inu, měla jsem to štěstí a navštívila jsem představení Listování, což byla jevištní dramatizace tohoto románu a které se zúčastnil i Robert Fulghum a Willow Bader. Vidět na vlastní oči Roberta Fulghuma tančit tango, to je opravdu něco, na co se nezapomíná. Kniha samotná vás pohltí stejně jako tanec, který je jedním z jejích ústředních motivů a neodložíte ji, dokud ji nedočtete. Robert Fulghum se vydal novým, pro mě zcela nečekaným směrem, co se tématiky týče, a moc mě baví :).

Co vy, znáte tuto knihu?