pondělí 10. září 2012

Knižní tip a pocity po Sedmičce

Přeju Vám všem krásné pondělí, u nás krásně je, tak doufám, že se to týká celé republiky. Hory jsou nádherně viditelné, a vyloženě lákají k výletům. Ale dnes asi odolám, o tom až později :-). Opravdová láska je sbírka příběhů, které posílali čtenáři na vázvu Roberta Fulghuma, který z nich vybral ty nejlepší, okomentoval je a sestavil do ucelené sbírky. Tuto knihu si čtu vždy, když potřebuji posílit naději a víru v lidstvo nebo když se ve mně moc silně probouzí moje cynická stránka. Je to nádherná sbírka dojemných, smutných i veselých příběhů, kniha, u které brečím vždy, když ji čtu a kterou prostě nedokážu číst po kouscích, jak to sám autor doporučuje. Některé příběhy bych si nedokázala ani představit, je až neuvěřitelné, co dokáže láska :-). Tuhle knihu sice nenapsal přímo Robert Fulghum, ale to jí na působivosti nic neubírá, zcela odpovídá jeho vidění světa a přesvědčení, že láska a víra dokážou zázraky. Můžete ji otevřít kdekoli a přečíst si jakýkoli příběh a můžete si být jisti, že se Vám bude líbit.








Tak, psaly jste si o to, že Vás budou zajímat mé dojmy ze Sedmičky. Tak jdeme na to, nejdříve sem vložím mapu s převýšením a připojím své pocity :-).


Šli jsme trasu Hobby short - bez klesání do Ráztoky. Vystartovali jsme v pátek 7. 9. ve 22:30 z Třince po předchozím zahájení ve Frenštátě (našem rodném městě). Na startu nás bylo kolem tří tisíc, velká masa lidí, a atmosféra úžasná. Už kvůli té startovní atmosféře, kterou jsem zažila minulý rok ve Frenštátě (trasa se letos šla obráceně) jsem to letos chtěla jít. Šli jsme ve dvojici s přítelem, číslo týmu 482. Z Frenštátu nás dovezli speciálním vlakem do Třince, kde bylo setkání na náměstí /kromě účastníků závodu tam ale téměř nikdo nebyl, podpora ve Frenštátě byla minulý rok mnohem větší/. No a po slavnostním zahájení, hymně a požehnání jsme vystartovali. Nejdříve se šlo cca pět kilometrů po asfaltu pod patu Malého Javorového a tam začla ta pravá sranda. Do Javorového se stoupá dva kilometry po sjezdovce - šílenost, myslela jsem, že skončím asi už po Javorovém. Šli jsme ho v rámci tréninku i předtím, ale teď to bylo mnohem rychlejším tempem, achillovky trpěly, no hnus. Z Javorového se šlo víceméně po rovince/mírným stoupáním na Velký Javorový a pak na Ropici, to už byla pohoda a šlo se dobře. Po Ropici následoval Travný (další sjezdovka do vrchu, krása). Po cestě jsme dělali jen krátké přestávky, první občerstvovací stanice byla dole na Morávce. Z Travného jsme scházeli svižně a za svítání. Stoupání do Lysé docela šlo, trasu známe důvěrně. Na Lysé jsme byli po osmé hodině ranní. Byla tam šílená kosa, tudíž jsme se tam moc nezdržovali a šli jsme dolů. Při sestupu z Lysé na nás padlo těžké spaní, které jsme naštěstí rozehnali sprásknutím celé hořké čokolády napůl. Po Lysé nás čekal Smrk, v Ostravici mezi těmito dvěma horami jsme si dali delší přestávku, dali jsme si polévku atd., a šli jsme na Smrk. Ten byl celkem vražedný, nešlo se po klasické trase, ale šílenými zkratkami lesem - například převýšení 140 metrů asi na půl kilometru. Nicméně i Smrk jsme zvládli. Pak mi přítel prostě utekl, dozvěděla jsem se, že jsem přítež, jdu moc pomalu atd., no psychická krize těžká. Ale nějak jsem to rozběhala..Ano, měli jsme ještě sílu běžet. Na Čeladné na nás čekaly maminky s jídlem a jinou podporou, tudíž jsme se pak osvěženi vydali dále, do Kněhyně a na Čertův mlýn. Nešli jsme už dolů do Ráztoky, ale pokračovali jsme přímo na Radhošť. No a na Radhošti to v podstatě skončilo. Já bych ještě asi šla dál, ale přítel už psychicky nemohl, tudíž jsme došli z posledních sil z Radhoště na Pindulu, kam pro nás přijely naše hodné zlaté maminky autem. Nestálo mi to za to jít s ním v tom stavu ještě Javorník, což by nám trvalo nějaké dvě hodiny. Přesně po čtyřiadvaceti hodinách a osmdesáti kilometrech jsme tedy skončili, ale myslím, že se ctí.

Trasu jsem Vám snad popsala, teď ještě pár detailů:

Pro více info viz zde. Jinak, ušli jsme to v jedněch botách (značka AKU), nemuseli jsme se přezouvat, a ani jeden nemáme otlačeniny ani puchýře, takže super :-). Mi se osvědčily zdravotní hrubší ponožky, které nesvírají nohu a nedělají se mi z nich otlaky, ale ponožky jsou individuální záležitost. Kolena nás taky nebolela a ani teď nebolí (Colafit evidentně funguje ;-), ani jsme se nepo.. ze všech těch iontových nápojů a proteinových tyčinek, takže fajn. Pili a jedli jsme dostatečně, zásadní je Camelback (takový speciální zásobník na vodu do batohu), ven z batohu trčí jen trubička, kterou se pije, nemusí se sundávat batoh kvůli napití se - ohromná úspora času. Dále jsou nepostradatelné tyčky, já mám Fizzany (jedny z nejlehčích, jedna má 168 gramů) a velmi se mi osvědčily. Taky je, jak se píše na stránkách Beskydské sedmičky, naprosto zásadní namazat se vazelínou všude, kde to jde, zachrání to před katastrofou :). A to je asi vše, dotazy směřujte do komentářů.


6 komentářů:

  1. Obdivuju a tleskám! Jsi skvělá! Máš můj neskonalý obdiv!

    OdpovědětVymazat
  2. Miluju Fulghuma!!! Koneckonců docela často se o něm zmiňuju.
    Za Sedmičku tě obdivuju!

    OdpovědětVymazat
  3. Miluju Fulghuma a jeho knížky, tuhle mám taky moc ráda. Jinak máš u mě veliký obdiv za tu Sedmičku, fakt klobouk dolů!

    OdpovědětVymazat
  4. Fulghuma mám taky ráda. :) A teda to bych asi neušla...:)

    OdpovědětVymazat
  5. Máš můj obrovský obdiv, protože jít tolik kilometrů 24 hodin...mě stačí 8 hodinový výlet! :D Jsi prostě skvělá, o tom není pochyb! A jsem moc ráda, že jsi nám o sedmičce napsala, je to velice zajímavé čtění!

    OdpovědětVymazat
  6. My sme s přítelem na Štramberské trúbě o vás bláznech slyšeli... :D Prý oni vylezou na Pustevny a pak zase slezou dolů a jdou na Radhošť... :D Z toho nejvíc lidi nemohli... :D My jsme vzdali i jen samostatnou Lysou horu, že se nám nechtělo... :oX

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé komentáře, dělají mi radost :-).