Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Jsou dny, kdy to prostě od rána stojí za psí štěk. Místo jara se koná zima, zas je tady pondělí a povinnosti, a taky mi dnes tak nějak více dochází, že jsme všichni smrtelní... Lidi, které považujete za součást svého světa, z něj mohou velmi rychle a nenávratně zmizet. Na takové chvíle a nálady je tady naštěstí kombinace, která funguje spolehlivě: teplá deka, horký čaj a Robert Fulghum. Kniha "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce" je asi tou nejznámější od něj. Já jsem ji dostala od svých hodných kamarádek k osmnáctinám, a měla jsem a mám z ní dodnes velkou radost. Můžete ji číst buďto celou najednou nebo postupně, nebo jen některé příběhy, zkrátka jak jen chcete. Robert Fulghum dokáže velice dobře vystihnout to, co je v životě podstatné a taky to, čím se nemá cenu moc zabývat. Vtáhne Vás velice rychle do svého světa a Vám tam bude velice dobře a hezky, za to Vám ručím. Robert Fulghum Vám poskytne pohlazení po duši a inspiraci k tomu, jak se třeba trošku jinak dívat na život. A nic za to nechce, jen Vaši pozornost a pochopení. Ze střípků svého života, vzpomínek a setkání a setkávání s nejrůznějšími lidmi sestavil stále velmi aktuální a platnou knihu, která Vám dokáže mnoho dát a v mnohém Vás někam posunout. Pro lepší představu připojuji ukázku z eseje, která se stala základem celé této knihy:

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.
Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.
Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.
A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.

(Převzato z těchto stránek).

Přeji Vám pokud možno hezké pondělí, ráda si v komentářích přečtu o tom, které knížky dělají dobře na duši Vám a co si myslíte o Robertu Fulghumovi. Na tomto blogu jsem se o něm zmínila již několikrát, neboť on si to rozhodně zaslouží.

P. S. Trochu jsem změnila uspořádání blogu, zrušila jsem nepřehledné štítky a přidala nějaké miniaplikace (připravované články, oblíbené příspěvky, vyhledávání na blogu) tak snad se Vám to bude líbit ;-). A za tři dny končí giveaway, tak pilně komentujte :).

---